Islanďané o sobě mají velmi vysoké mínění. Jsou synové a dcery Vikingů, nejúžasnějšího historického národa, válečníků proslulých silou fyzickou i duševní, statečností, dobrým vzhledem a mužností. Skutečnost, že titíž předkové zároveň prosluli divokým drancováním, se diskrétně ignoruje. Islanďané se považují za kultivovaný a sofistikovaný národ nezávislého ducha. Island se pyšní titulem nejsilnějšího muže světa; překvapivě z této země pochází i několik šachových velmistrů. Běžný farmář vyzbrojený kladivem a kouskem provázku zde dokáže za dvacet minut vyřešit většinu životních problémů. Islandské instinkty se od nepaměti přizpůsobovaly rozmarům větru a moře, a proto jsou Islanďané notoricky nedochvilní a necítí se vázáni konvencemi. Feminismus považují islandské ženy za krok zpět. Po celá staletí si dokázaly udržet sílu a nezávislost – proč by tedy nyní měly přijímat rovnost, když mají navrch?! Je poněkud překvapivé, že si moderní islandská žena vůbec moderního islandského muže bere. Islanďané mají styl, kterému se učí záhy. Před kteroukoli základní školou uvidíte přehlídku nejnovějších módních trendů a mobilních technologií. Island má největší počet mobilních telefonů na hlavu v Evropě. Téměř celá populace země je na Facebooku. Ale i v těch nejšpičkověji zařízených domácnostech často ze stropu visí žárovka a kohoutek kape... Islanďané jsou ovšem také velmi zdraví a čistotní. V každém městě je venkovní bazén využívaný celoročně. V bazénech je horká termální voda, a tak všichni Islanďané neúnavně plavou i v zimě, kdy všude kolem leží sníh a hladinu divoce vzdouvá neutuchající vichr. Je zvláštní sledovat, jak se jinovatkou pokryté hlavičky plavců bez ustání pohupují nahoru dolů, zatímco pára z horké vody přidává celé scéně lehce surrealistický nádech. Jednou z islandských tradic je sborový zpěv. Říká se, že kdykoli se někde sejdou tři Islanďané, dají se do zpěvu krásným čtyřhlasem. Srdci všech Islanďanů je blízké také výtvarné umění. Každý den se jejich země zachvěje více než dvaceti zemětřeseními a tato proměnlivost se odráží i v islandském malířství. O posedlosti pletením se tradují také nesčetné historky. Dřív na svých toulkách drsnou islandskou krajinou pletli pasáci krav a ovcí. A manželky farmářů prý štrikovaly i během milostného aktu.