Můj otec velitel

Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století. Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě? Panovačný a uzavřený lodivod Calypsa projevoval stejnou vášeň pro oceán, film a sebe sama a své záležitosti, rodinu a své lásky vedl tak, jako by řídil posádku. Jeho starší syn Jean-Michel, který byl jeho spolupracovníkem a někdy také předmětem jeho vzteku, dnes vydává svůj díl pravdy. Mluví o svých zklamaných nadějích, o svých vzpourách – samotě opuštěné matky, o pozdním odhalení dvojího života, o zbabělosti a malichernostech velkého člověka…, ale také o uhrančivosti, jakou působila tato výjimečná bytost. Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií. Až do své smrti v roce 1997 psal, filmoval, odsuzoval nehospodárnost člověka, předvídal ekologické katastrofy, stále bojoval; jeho „Deklarace práv příštích generací“ získala podporu více než devíti milionů občanů z celé planety. Mysleli jsme, že víme všechno o veliteli Cousteauovi, dnes nám jeho syn odhaluje člověka místo legendy. Nepředvídatelný Cousteau, zřídkakdy dodržující zákazy, schopný velkých věcí stejně jako velkého sobectví. I když byl Jean-Michel jeho spolupracovník a přítel, jak rádi na veřejnosti tvrdili, přesto se dozvěděl až z tisku, že jeho otec soudně daroval jméno Cousteau parku oddechu, který otevřel na Fidži v roce 1995. Vypráví o problémech, které s sebou nesl život ve stínu ambiciózního otce, který měl jen příležitostné přátele, s nimiž se bez vysvětlení rozcházel poté, kdy ho doprovázeli celé roky na jeho projektech. Otec, který dělil část svého života mezi dvě ženy a rozbil dvě rodiny. Jean-Michel byl jedním z mála, kdo se mu odvážili postavit, a odhaluje člověka mnoha tváří, který poznamenal své století. Od doby, kdy ho otec v sedmi letech hodil ve skafandru do vody, Jean-Michel stále zkoumá oceán. S Jacquem-Yvem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu. Pracuje na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille. Odnedávna se zapojuje i do rozvoje rodinného turistického střediska na Fidži, kde uplatňuje koncepci turistiky, která respektuje místní kulturu a životní prostředí. Po smrti své matky v r. 1990 a otce v r. 1997 zakládá v roce 1999 Ocean Future Society, aby zachoval odkaz svého otce při ochraně oceánu. Produkoval více než 50 filmů.