Mehr zum Buch
Kniha obsahuje soubor dopisů z let 1933 až 1944, které Ilse psala své švédské přítelkyni Lilian von Löwenadler. První dopis je datován 6. února 1933 ve Vítkovicích, poslední 29. září 1944 v Terezíně. Tyto dopisy zachycují 12 let Ilseina života, kdy se ze spokojené manželky a matky dvou chlapců stala uzlíčkem nervů, toužícím po shledání se svým starším synem, kterého v obavách před antisemitismem poslala v květnu 1939 do Anglie. Její syn se pak dostal k matce do Švédska, kde přečkal válku. V Terezíně Ilse psala poezii, která se díky důmyslné skrýši v ghettu zachovala a autorku přežila. Tato poezie, napsaná v letech 1942 až 1944, je obdivuhodná svým optimismem a snahou dodávat sílu a naději spolutrpitelům v těžkých podmínkách. Mezi její nejznámější zhudebnělé básně patří Wiegala, Toulám se Terezínem, Buď sbohem, kamaráde!, Dopis mému synovi a další. Editorka německého vydání Ulrike Migdal ve svém doslovu mapuje osudy Ilseiny rodiny a doplňuje informace o životě jejích rodičů, přeživším synovi Hanušovi, bratrech a manželovi Willym.
Buchkauf
Kdy skončí naše utrpení. Dopisy (1933 - 1944) a básně z Terezína., Ilse Weber
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Kdy skončí naše utrpení. Dopisy (1933 - 1944) a básně z Terezína.
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Ilse Weber
- Verlag
- Academia
- Erscheinungsdatum
- 2012
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 377
- ISBN10
- 8020020551
- ISBN13
- 9788020020550
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Poesie, Narrativer Journalismus, Holocaust, Korrespondenz
- Erstveröffentlichung
- 2008
- Originaltitel
- Wann wohl das Leid ein Ende hat
- Bewertung
- 4,9 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Kniha obsahuje soubor dopisů z let 1933 až 1944, které Ilse psala své švédské přítelkyni Lilian von Löwenadler. První dopis je datován 6. února 1933 ve Vítkovicích, poslední 29. září 1944 v Terezíně. Tyto dopisy zachycují 12 let Ilseina života, kdy se ze spokojené manželky a matky dvou chlapců stala uzlíčkem nervů, toužícím po shledání se svým starším synem, kterého v obavách před antisemitismem poslala v květnu 1939 do Anglie. Její syn se pak dostal k matce do Švédska, kde přečkal válku. V Terezíně Ilse psala poezii, která se díky důmyslné skrýši v ghettu zachovala a autorku přežila. Tato poezie, napsaná v letech 1942 až 1944, je obdivuhodná svým optimismem a snahou dodávat sílu a naději spolutrpitelům v těžkých podmínkách. Mezi její nejznámější zhudebnělé básně patří Wiegala, Toulám se Terezínem, Buď sbohem, kamaráde!, Dopis mému synovi a další. Editorka německého vydání Ulrike Migdal ve svém doslovu mapuje osudy Ilseiny rodiny a doplňuje informace o životě jejích rodičů, přeživším synovi Hanušovi, bratrech a manželovi Willym.