Mehr zum Buch
Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.
Buchkauf
Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace, Petr Osolsobě
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover),
- Buchzustand
- Gebraucht - Sehr gut
- Preis
- € 45,99
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Petr Osolsobě
- Erscheinungsdatum
- 2013
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 316
- ISBN10
- 8074850153
- ISBN13
- 9788074850158
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Kunst
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.