Vraždící trojčata

„Zamýšlíte něco zlého, pane, příliš zlého. Velice dobře to cítím.“ Šepotavý a chraptivě znějící hlas se ozýval ze tmy, z míst, kde mohla být tvář věštkyně. Potvrdilo se to o chvíli později, kdy se postava ze stínu naklonila kupředu a v šedé temnotě se objevilo matné, poněkud světlejší místo obličeje. „Jak bys to mohla vědět?“ otázal se muž. „Vím to a cítím, jako věštkyně. Přišel jsi za mnou, protože se chceš ode mne něco dovědět. Viděla jsem ono zlo. Víc ti neřeknu.“ Muž upřeně hleděl na magickou kouli. Stála na malém stolku před věštkyní a světélkovala v modré a červené barvě. Obě barvy se navzájem překrývaly, nebyly ostré, ale naopak měkké a velice příjemné.