Figury, figurace, figuranti a figuríny

Soubor krátkých, jazykově vynalézavých reflexivních próz a povídek vychází již jako sedmá prozaická kniha bývalého evangelického faráře. Zvláštní, formálně charakteristické prózy reflektují sice vnější svět, ale vracejí se do autorova nitra, do oblastí podivné deziluze a osamění. Meditativní monology, sebezpytné pasáže a filozoficky laděné úvahy střídají záběry reálného současného života v dramatických dějových fragmentech. Vnitřní tíseň a obava z neznámého u autora samotného i jeho hrdinů jim nedovoluje nalézt klíč k vlastní identitě a neumožňuje vyjádřit smysluplný vztah k okolí a životu. Vyzněním většiny textů je bezútěšný pocit existence směřující ke zmaru v nekonečné řadě vzletů a pádů, proti němuž je jen chabou obranou snaha o prožitek metafyzických kvalit, pro autora zásadní otázka smyslu života a lidské svobody.