Vyznamenání za prohranou válku

Vyznamenání za prohranou válku, v němž se naplno rozvinulo básníkovo směřování k příběhovosti a zazněl smutek pramenící z pocitu bezútěšné měnlivosti hmatatelné skutečnosti. Na podobě osobitého básnického světa, jenž sice vyrůstá z každodenní reality, ale je ritualizován, povýšen do roviny mýtu a snu, se výraznou měrou podílela také osobitá práce s jazykem, umocněná okázalou stylizací mluvčího.