Mehr zum Buch
Kniha Naučná stezka Olšanské hřbitovy je sbírkou vycházkovou. Cílem básníkových výletů však není nespoutaná divočina, nýbrž jsou to převážně městské parky, zahrady či právě hřbitovy. V tomto poněkud umělém prostředí může citlivý, ale stále jakoby nezúčastněný pozorovatel studovat flóru po svém způsobu: "...na polštářky dlaně položeno poupě / vypouklé růžovostí..."či "...v palčákových mrazech prokřehnou žaludy / i pod kloboučky! Dnes vyhlazovací vítr / prověřuje odlomitelnost dubových větví..."Proměnlivost, cykličnost, a hlavně pomíjivost přírody ponoukají Jiřího Dynku - stejně jako pokolení básníků před ním - k paralelám s lidským bytím. Nevychází mu však z toho nějaká tradiční přírodní lyrika. Zachovávaje si svůj originální styl, vydobytý z let experimentů, pojímá tvůrce báseň jako silové pole. Přesahy, zlomy, "zvukové významy" i jistá básníkova zaumnost, či řekněme svrchovanost autorského záměru, tu přitahují jako magnet čtenářovu fantazii a vnímavost.(Jan Nejedlý, z recenze sbírky)
Buchkauf
Naučná stezka Olšanské hřbitovy, Jiří Dynka
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2010
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Naučná stezka Olšanské hřbitovy
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jiří Dynka
- Verlag
- Větrné mlýny
- Erscheinungsdatum
- 2010
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8074430189
- ISBN13
- 9788074430183
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Poesie, Tschechische Poesie
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Kniha Naučná stezka Olšanské hřbitovy je sbírkou vycházkovou. Cílem básníkových výletů však není nespoutaná divočina, nýbrž jsou to převážně městské parky, zahrady či právě hřbitovy. V tomto poněkud umělém prostředí může citlivý, ale stále jakoby nezúčastněný pozorovatel studovat flóru po svém způsobu: "...na polštářky dlaně položeno poupě / vypouklé růžovostí..."či "...v palčákových mrazech prokřehnou žaludy / i pod kloboučky! Dnes vyhlazovací vítr / prověřuje odlomitelnost dubových větví..."Proměnlivost, cykličnost, a hlavně pomíjivost přírody ponoukají Jiřího Dynku - stejně jako pokolení básníků před ním - k paralelám s lidským bytím. Nevychází mu však z toho nějaká tradiční přírodní lyrika. Zachovávaje si svůj originální styl, vydobytý z let experimentů, pojímá tvůrce báseň jako silové pole. Přesahy, zlomy, "zvukové významy" i jistá básníkova zaumnost, či řekněme svrchovanost autorského záměru, tu přitahují jako magnet čtenářovu fantazii a vnímavost.(Jan Nejedlý, z recenze sbírky)