Kniha čtyřverší

Jiří Žáček o čtyřverších: „Přece nemůžeš psát jen samé maličkosti!“ vytkl mi jeden z mých básnických přátel. Tehdy jsem se rozhodl napsat poému nebo cosi na ten způsob, abych mu, i sám sobě, dokázal, že to umím také. Tak dlouho jsem se chystal na poému, až jsem se pustil do čtyřverší. Takže opět maličkosti. Momentky. Lyrické epigramy. A proč ne? Proč by čtyřverší nemohlo být střípkem, v němž se zrcadlí svět? Stačí ovládnout umění zkratky a nápovědí. A to je právě to nejtěžší. Čtyřverší je akord, který zazní a odezní tak rychle, že ho rozptýlená čtenářova fantazie vůbec nemusí zaznamenat. Jsou témata, pro něž se čtyřverší zdá být příliš těsné. Mnohokrát jsem podlehl pokušení připsat další sloku — a pak jsem ji škrtnul. Anebo nechal a škrtnul první. Anebo škrtnul obě a napsal třetí. Připadá mi, že jsem víc škrtal, nežli psal. Ale něco přece zbylo. Akordy. Maličkosti.