Barvy a vůně Provence

Když v roce 2004 vydal autor po své první návštěvě "Nové listy z Provence", knížečku kreseb, postřehů a úvah, vzbudila až nečekaný ohlas. Poté se do Provence vrátil a s námi se přišel podělit o svůj "druhý dojem". Snad i na vás dýchne hřejivé slunko babího léta a uvidíte nezaměnitelné okrové tóny domů schovaných pod červenými čapkami střech, ucítíte vůni levandule i zrajících hroznů a zatoužíte usednout na některou ze židlí Paula Cézanna. Snad nejlépe tento jeho počin přiblíží slova Ryvolova úvodu: "Mám rád Provence. Vím, že jsem to již napsal ve své první knížce, ale myslím, že není důvod, proč to neříci opět. Ženě také nevadí, když jí to opakujete, ba naopak. Provence je bezpochyby rodu ženského. Nejsem se svým citem sám. Je to dobře, protože nelze tento kraj vlastnit, stejně jako nelze vlastnit krásnou ženu. Lze ji milovat, vyznat se z toho a ona vám na oplátku poskytne něco ze svého půvabu, vůně a možná i něco více."