Zápas o východní Středomoří

Řecko a Turecko byly významně ovlivněny studenou válkou, přičemž jejich geostrategická výjimečnost, umocněná výsledky druhé světové války, vedla k intenzivnímu „zápasu“ mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích. Tento konflikt přispěl k přijetí nové americké zahraniční politiky vůči SSSR, známé jako „strategie zadržování“. Klíčovou událostí, která zvýšila angažovanost USA ve východním Středomoří a Blízkém východě, byla íránská krize v roce 1946, jež vedla k většímu zájmu o Řecko a Turecko. Po oznámení Velké Británie v roce 1947, že již nebude podporovat vlády čelící sovětskému tlaku, se Washington rozhodoval, zda nahradit britský vliv. Nakonec se USA rozhodly poskytnout pomoc Řecku a Turecku v rámci Trumanovy doktríny, což pomohlo oběma státům udržet nezávislost. Autor analyzuje americkou zahraniční politiku vůči těmto zemím v letech 1945–1953 v širším kontextu vzniku studené války a okolností vedoucích k formulaci a implementaci strategie zadržování. Práce se opírá o studium nevydaných pramenů z amerických a britských archivů, dokumentů a odborné literatury.