Konec poezie malé komůrky

Jurij Chěžka (1917–1944) je považován za zakladatele moderní lužickosrbské poezie. Za svého života publikoval pouze časopisecky, vydání knihy se nedočkal. První z několika knižních edic jeho literární pozůstalosti byla v Lužici vydána až v roce 1961. Více než půlstoletí poté přichází nakladatelství Milan Hodek ve spolupráci se Společností přátel Lužice s prvním rozsáhlým výborem z jeho poezie v českých překladech Zuzany Bláhové-Sklenářové a Milana Hrabala. — Básník Jurij Chěžka připomíná českého romantika Karla Hynka Máchu krátkým pozemským časem, který byl oběma dán, i nevelkým rozsahem a zároveň výjimečností literárního díla. V rodné Lužici je Chěžkova tvorba, čítající několik desítek básní, ceněna vysoko. V roce 1957 o něm kritik Jurij Młynk napsal: „Je moderní básník, který své jazykové a poetické obrazy tvořil pro nás dosud neobvyklými formami a prostředky." O čtrnáct let později básník Kito Lorenc Chěžkovu tvorbu vymezil na jedné straně jako „poezii malé komůrky", jež je „výrazem tragické osamělosti v cizině a lužickosrbského mládí bez vlasti a bez cesty", na druhé straně jako pouť „za novou vlastí". Přes romantický tón je v Chěžkových básních patrné střízlivé vidění světa i situace vlastního národa, zaznívá v nich stesk po milované matce a obavy z hrozící války. Literární historik Dietrich Šofta pak v roce 2017 chápe Chěžkův básnický odkaz jako ideový a umělecký „most k mnohostranné lyrice následující generace lužickosrbských básníků." Milan Hrabal