Ještě

Sbírku lze považovat za Nerudův básníkův odkaz. Autor, dívaje se na svět očima toho, kdo se loučí, nalézá výraz pro hluboce lidské úvahy o životě a čase. Každý den je tu dnem navíc, darem, oním "ještě". Básně se odvíjejí v rovině vzpomínání na osoby, věci, místa i chvíle, jež prošly životem, jsou zde verše věnované básníkově vlasti, verše plné lásky, zvučných epitet a třpytných metafor. Jedno z posledních vyznání básníkovy lásky k životu, přírodě, zemi, ke všem místům, která mu byla drahá.