Porta Silesiae. Jablunkovské Šance – raně novověký fortifikační systém na pomezí Slezska, Uher a Polska

Předkládaná publikace je dílem dlouhodobého výzkumu unikátních raně novověkých památek, tzv. jablunkovských šancí, rozesetých v horské oblasti Beskyd na pomezí České, Slovenské a Polské republiky. Ochrana hranic Slezska nabyla na významu v 16. století v souvislosti s expanzí osmanské říše do srdce Evropy a budovaná opevnění ji následně bránila téměř tři staletí. Rozsahem dochovaných reliktů se řadí k lépe zachovaným fortifikačním systémům horských přechodů. Tématem práce jsou polní opevnění budovaná na slezsko-uherské hranici od druhé poloviny 16. do počátku 19. století. Cílem práce je postihnout stavebně-historický vývoj jablunkovských šancí v co nejširších souvislostech. Hlavní časové období představuje první období existence systému do první poloviny 18. století, kdy hrozilo nebezpečí vpádů z Uher. Pozornost je zaměřená na jednotlivé stavební aktivity, vzhled opevnění a zařazení do obecného vývoje pevnostního stavitelství. Druhou velkou oblastí zájmu tvoří „lidský faktor“, lidé, kteří opevnění projektovali, stavěli a bránili. S tím souvisí rovněž každodenní život v opevněních, který se dá poznat na základě dochovaných pramenů. I z těchto několika analogií vyplývá unikátnost jablunkovských šancí projevující se svým trváním po téměř tři staletí. Velkou důležitost a význam jablunkovských šancí pro celé Slezsko vyjádřil kronikář 17. století Fridrich Lucae slovy a člověk rok od roku zjišťoval, jak užitečný je obranný systém Jablunka pro slezskou zemi.