Scientia prohibita G. Pica della Mirandola

Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494) se do dějin evropského myšlení zapsal především jako tvůrce Řeči (Oratio), oslavující důstojnost člověka (dignitas hominis). Je však znám i pro svou snahu harmonizovat v jeden celek filosofické a náboženské proudy. Tento synkretický model představil v dílech Commento, Apologie a Heptaplus. Nelze opomenout ani Devět set tezí (Conclusiones), kde se ve stylu pařížských scholastických disputací pokoušel co nejvýstižněji charakterizovat jednotlivé antické a středověké filosofické školy. Jeho úsilí mělo být zpřístupněno široké odborné veřejnosti formou veřejné rozpravy, na kterou byl pozván také papež Inocenc VIII., jenže místo slibné diskuze následovalo předvolání před papežskou komisi, aby tam Pico vysvětlil některé své problematické teze. Kniha, rozčleněná celkem do tří kapitol, nabízí čtenáři uvedení do Picova myšlení, přičemž důraz je kladen zejména na jeho synkreticky pojatý koncept přírodní vědy (scientia naturalis), jejíž některé disciplíny (přirozená magie a pravá kabala) byly komisí odmítnuty a následně i odsouzeny. Prostor je věnován také Picovu pokračovateli a zároveň kritikovi Johannu Reuchlinovi (1455-1522), který na své pojetí přírodní vědy upozornil ve spisech De verbo mirifico a v De arte cabalistica.