Colette, má drahá, vy víte, co máte udělat...

Ladislava Chateau svou čtvrtou knihou Colette, má drahá, Vy víte, co máte udělat… volně navazuje na předcházející úspěšný Vlak do Výmaru. Jím se na záludné pozvání ministra a mistra nacistické propagandy Goebbelse vydali autoři z porobených a dokonce i neutrálních zemí, aby chtě nechtě obdivovali hitlerovskou třetí říši a účastnili se kongresu spisovatelů „nové Evropy“. Obzvlášť početná byla francouzská delegace. Už v dramatické rekonstrukci této cesty a jejího výmarského vyústění věnovala autorka velkou pozornost slavnému prozaikovi a publicistovi Pierru Drieu La Rochelle, někdejšímu levičáku, z něhož se náhle vyklubal antisemita a kolaborant s německými okupanty Francie, který svou sázku na fašismus zaplatil po osvobození Francie a před koncem druhé světové války zdánlivě už zbytečnou sebevraždou. Než se naposled a konečně úspěšně o ni pokusil; než spolkl hrst barbiturátu a otevřel plynové kohoutky, zanechal na psacím stole svůj poslední vzkaz ženě, které téměř po celý život ubližoval a kterou zachránil před strašným osudem francouzských Židů. Slovy toho vzkazu nazvala Ladislava Chateau svou knihu, která je především portrétem vynikající, statečné, obětavé a citlivé badatelky Pasteurova ústavu, ztrácející se – až do tohoto dobovými dokumenty nasyceného esejistického románu – ve stínu skandální postavy jejího prvního manžela, jejího kupodivu celoživotního osudového přítele. Přitom je kniha hlubinnou sondou do tragicky komplikované tvůrčí osobnosti Pierra Drieu La Rochelle i směle pronikavým a nelichotivým vhledem do temných stránek dějin obdivuhodné sladké Francie druhé poloviny devatenáctého a první půle dvacátého století, do stránek doposud často nepřipomínaných. Dá se čekat, že román vzbudí pozornost také ve Francii, uskuteční-li se francouzské vydání, a paradoxně povzbudí české nakladatele k vydávání nepominutelného díla autora podobně silně kontroverzního a tabuizovaného jako u nás v posledních letech velmi popularizovaný Ferdinand Céline. Podobně jako její Colette i Ladislava Chateau věděla, co má udělat – a knihou vrcholné empatie to také udělala.