Obraz starého Egypta v moderní egyptské próze

Starověký Egypt sehrál v kulturní paměti několika kultur významnou úlohu. Setkáváme se s ním doslova v trojroli: strážce moudrosti a poznání, zakladatel civilizace v očích antické i novověké Evropy; orientální velmoc, „ten druhý“ v očích imperiální Evropy 19. století; předchůdce moderního egyptského národního státu, dárce slavné minulosti v očích novodobého Egypta přelomu 19. a 20. století. Inspirace starým Egyptem v umění a v literatuře moderního Egypta zná mnoho příkladů, nejznámějším je N. Mahfúz, jehož egyptská inspirace pokrývá široké rozmezí jeho tvorby, avšak Mahfúz není jediným autorem, jenž přijal motiv starého Egypta do svého díla. Proto se v této knize budeme zabývat dvěma mnohem méně známými autory, které navíc z hlediska historického spojuje významný motiv – motiv návratu. Oba autoři – Taufíq al-Hakím a Nabíl Na’’úm Gorgí a obě díla představují autobiografický přístup ke ztvárnění starého Egypta na začátku a na konci 20. století.