Tik ťak tiká bír

Podtitul: Sebrané posudky. Povzdech autora: Co se děje s člověkem, když začne učit na umělecké škole, kde se vše donekonečna rozebírá a posuzuje? Přirozená vnímavost je brzy otupena, mysl přestrukturována školními kritérii, všechno okolo se stává předmětem honocení. Už není schopen jít se podívat na práce kolegů a nechat je na sebe působit. Od prvního pohledu formuluje výchovné otázky: co, jak, proč, v jakém kontextu, jak by to mohlo být lépe, jestli dotyčný má dostatečné znalosti technologické a teoretické, zná toho či onoho, kdo kdy udělal něco podobného. (…) Sám takto zploštěn kleštěmi posudků a výslechů zasvěcuje svěřené studenty. Homogenizuje prostředí, aby jedna složka potvrzovala druhou a nikoho ani nenapadlo, že vše by mohlo být i jinak.