Karel Emanuel Macan: Hold muži, který nevidomé učil poznávat svět

Před 150 lety 25. prosince se v Pardubicích narodil Karel Emanuel Macan. Zpočátku nadějný student pražské techniky – chemie, později hudební skladatel, autor první učebnice notopisu pro nevidomé hudebníky (spolu s Aloisem Hrabou), po třicet let pracovník Klarova ústavu. Zakladatel a předseda Svazu slepeckých spolků, zakladatel spolku Český slepecký tisk i Spolku organisovaných českých nevidomých esperantistů. Autor sborníku Jitřenka, zakladatel a první redaktor časopisu Zora, inspirátor vzniku knihovny pro nevidomé, v níž pomáhal vydávat české knihy a která od roku 1926 nese jeho jméno. Muž, který do sedmnácti let hleděl na svět, a po tragické ztrátě zraku nevzdal naději na smysluplnou činnost. Poučen vlastním utrpením a zkušeností dospěl k přesvědčení, že harmonického poměru k životu lze dosáhnout jedině zvýšením vlastního vzdělání, literárního, hudebního rozhledu i rozvojem dalších zájmových aktivit, které upevňují sebevědomí nevidomého, jeho důvěru ve vlastní schopnosti a síly. Jako duchovní otec a neúnavný organizátor mnoha činností pomáhajících nevidomým a slabozrakým k důstojnému kulturnímu životu zapsal se na věky do dějin českého národa. Spoluprací se zástupci dalších evropských národů i nevidomých třeba až v Austrálii či Brazílii pak i do dějin mezinárodních. Po svém skonu 6. února 1925 v Praze dočkal se Macan upřímného uznání svých zásluh. Dodnes je symbolem práce českého vlastence ve prospěch nevidomých. Svou dlouholetou, obětavou, inspirující činností ve prospěch bližních postavil se po bok takových osobností, jako byli jím obdivovaný Jan Hus, J. A. Komenský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, jeho učitel Zdeněk Fibich, interpret a obdivovatel jeho díla Josef Suk či T. G. Masaryk.