Zatmění slunce

Prozaik Vojtěch Cach v této novele nezapře Cacha dramatika. Spádné dialogy, hovorový jazyk i vlastní forma vyprávění v první osobě uvádějí čtenáře doprostřed krátkého časového úseku života party popelářů, v níž pracuje sympatický smolař Jarda. Z nešťastné lásky uteče od Helenyi od svého černého řemesla do Prahy k životním desperátům, jimiž pro něj byli právě popeláři. Brzy se však ukáže, že i oni jsou parta jako každá jiná, kde stejně jako jinde záleží především na lidských vztazích, které zde jsou snad jen o něco neformálnější, žerty a posměšky, jimiž jsou komentovány Jardovy milostné pokusy i komplikace s bytnými jsou o něco ostřejší, ale ryzost kamarádského vztahu je o to silnější, jak se prokáže na konci novely, který je po všech stránkách šťastný.