Žiju!

Čtvrtý soubor veršů současného básníka a hudebníka přináší poezii, která splňuje přísné požadavky na vyjádření souladu mezi melodicky laděným textem a romantickým úhlem pohledu.Osobité pojetí Petra Suchana se ovšem někdy dostává do polohy, v níž propojení hudby a romantiky je náhle prudce konfliktní. Stává se to většinou tehdy, když vygradovaná pointa namísto poetického vyznění záměrně udeří do strun protikladů, jejichž důrazný akord záměrně vyústí do konstatování něčeho zcela opačného než by se dalo očekávat. "Zašlé vrásky dubového stolu" tak nejsou synonymem mnohdy rozporuplných schůzek a setkání, ale především laskavých vzpomínek, jež nepotřebují "vyhladit", ale "možná občas pohladit". Poezie Petra Suchana navozuje účinným způsobem otázky lidského bytí, uvažuje nad životem i nad láskou, nad prostotou, ale zároveň i složitostí světa, v němž žijeme.