Mehr zum Buch
V pořadí třetí titul v edici Symptomatologie. Esej Tělo a archiv Allana Sekuly z roku 1986 je jedním z nejvýznamnějších příspěvků kritické teorie fotografie a moderní vizuální kultury. Zaměřuje se primárně na způsoby využití fotografie pro sociální klasifikaci a kontrolu. Ukazuje, jak se již raná fotografie stala prostředkem k diagnostice sociální patologie v důsledku souběhu několika faktorů jako bylo zvýšené využívání fotografie policií, popularita fyziognomie a frenologie či přijetí teorie pozitivismu. Systematické snahy o regulaci nebezpečných tříd vyvrcholily v 19. století širokým používáním fotografie a vývojem dvou různých archivačních systémů pro identifikaci a regulaci zločinců pomocí fotografie: Bertillona, který svůj systém stavěl na individualitě a Galtona, který vycházel z koncepce sociálního typu. Oba přitom budovali své fotografické archivy na základech rozvíjející se sociální statistiky a Queteletovy koncepce „průměrného člověka“. Na základě analýzy vztahů mezi fotografií, statistikou, archivy, administrativou apod. Sekula dokládá provázanost ceremoniální a represivní funkce fotografie. Stejně jako u ostatních titulů edice je překlad opatřen doslovem, který představí širší kontext autorova díla, souvislost s ostatními tituly a jeho aktuální relevanci.
Buchkauf
Tělo a archiv, Allan Sekula
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2024
- Einband
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Tělo a archiv
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Allan Sekula
- Verlag
- NAMU
- Erscheinungsdatum
- 2024
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 136
- ISBN10
- 8073316374
- ISBN13
- 9788073316372
- Reihe
- Kuratierte Auswahl
- Symptomatologie
- Schlagwörter
- Kunst, Gesellschaft
- Erstveröffentlichung
- 1986
- Originaltitel
- The Body and the Archive
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- V pořadí třetí titul v edici Symptomatologie. Esej Tělo a archiv Allana Sekuly z roku 1986 je jedním z nejvýznamnějších příspěvků kritické teorie fotografie a moderní vizuální kultury. Zaměřuje se primárně na způsoby využití fotografie pro sociální klasifikaci a kontrolu. Ukazuje, jak se již raná fotografie stala prostředkem k diagnostice sociální patologie v důsledku souběhu několika faktorů jako bylo zvýšené využívání fotografie policií, popularita fyziognomie a frenologie či přijetí teorie pozitivismu. Systematické snahy o regulaci nebezpečných tříd vyvrcholily v 19. století širokým používáním fotografie a vývojem dvou různých archivačních systémů pro identifikaci a regulaci zločinců pomocí fotografie: Bertillona, který svůj systém stavěl na individualitě a Galtona, který vycházel z koncepce sociálního typu. Oba přitom budovali své fotografické archivy na základech rozvíjející se sociální statistiky a Queteletovy koncepce „průměrného člověka“. Na základě analýzy vztahů mezi fotografií, statistikou, archivy, administrativou apod. Sekula dokládá provázanost ceremoniální a represivní funkce fotografie. Stejně jako u ostatních titulů edice je překlad opatřen doslovem, který představí širší kontext autorova díla, souvislost s ostatními tituly a jeho aktuální relevanci.