Čtení o Františku Halasovi: ve zlomech moderny 1927–1969

Mehr zum Buch

Čtení o Františku Halasovi zahrnuje texty z let 1927–1969, uspořádané chronologicky do dvou částí: Negace v poezii a Torzo naděje. Halasova poezie, vycházející z hravosti poetismu, odhaluje tragické rozlomení moderního člověka. Tento „rozpor“ a „negace“, provázené disharmonickými tóny, se staly předmětem vášnivých polemik, svědčících o různorodosti meziválečné avantgardy a snahách o návrat k tradici v době vyčerpání moderního umění. Spory o umělecký tvar se proplétaly s otázkami řádu a víry, zahrnujícími náboženské i politické přesvědčení, například v debatách o Jiřím Wolkerovi či nihilismu v poezii. Druhá část antologie sleduje kritickou reflexi Halasovy poezie v dobách ohrožené humanity, čímž ukazuje význam jeho díla a společenskou váhu poezie a umění v avantgardě. Téma polarit mezi svébytností umění a angažovaností, tradicí a experimentem, a smyslem poezie pro jednotlivce i společnost se stalo ještě aktuálnějším během války a po ní. „Boje o Halase“ formovaly pojem umění až do šedesátých let. Texty z padesátých a šedesátých let svědčí o instrumentalizaci literatury a kritiky jako nástrojů politické moci, stejně jako o snahách básníků, jako byli Jan Grosmann, Jindřich Chalupecký a Ludvík Kundera, vymanit se z těchto vazeb.