Leoš Janáček ve fotografiích

Výpravná publikace, vycházející zásluhou renomovaných badatelů Svatavy Přibáňové a Jiřího Zahrádky, zpřístupňuje širokému okruhu zájemců o život a dílo Leoše Janáčka soubor všech dosud známých fotografií tohoto skladatele a výběr z fotografických snímků jeho rodiny. Jistě dobrým marketingovým tahem byla dvojjazyčná česko-anglická koncepce, která se vydavatelům v době dnes již skutečně celosvětového janáčkovského boomu určitě vyplatí. Cenné a poučné jsou obě úvodní studie, z nichž první osvětluje okolnosti vzniku fotografií a zasazuje je do rámce Janáčkových životních osudů, druhá pak čtenáře seznamuje s historií vzniku ikonografické sbírky Janáčkova archivu. Svou rozumnou snahou o stručnost však přitom zbytečně nezatěžují celkovou náplň knihy. Všech 243 snímků bylo rozděleno do třinácti oddílů. První je souborem Janáčkových portrétů, vzniklých mezi lety 1874 až 1928. Mapuje tak hned v úvodu na rozsáhlé ploše 54 let zajímavou a různorodou proměnu skladatelovy podoby. Dalších deset kapitol představuje Leoše Janáčka v jeho domovském Brně, na Hukvaldech, při jeho návštěvách Lašska, Valašska a Slovácka, v Praze, dále v Luhačovicích a v Písku, kde se setkával s Kamilou Stösslovou, na Slovensku, v Boskovicích u příležitosti tamějšího provedení jeho kantáty Amarus, při zahraničních návštěvách festivalů Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách (1925) a ve Frankfurtu nad Mohanem (1927) nebo při jeho cestě do Anglie na jaře 1926. Často unikátní fotografie zachycují Janáčka ve společnosti výnamných osobností (např. Alfonse Muchy, Jana Masaryka, Otto Klemperera, Karla Kovařovice, Otakara Ostrčila, Otakara Jeremiáše, Ferdinanda Vacha). Zajímavé jsou záběry pořízené při výletech na Hukvaldech a na Pustevnách. Dvanáctá kapitola je věnována okruhu Janáčkovy rodiny. Poslední část, jež byla autory zamýšlena jako jakýsi dovětek, přináší fotodokumentaci Janáčkovy poslední cesty z katafalku zřízeného v divadle Na Hradbách na brněnský Ústřední hřbitov a raritní rentgenový snímek Janáčkovy pravé ruky s prstýnkem od Kamily Stösslové. Kvalitní reprodukce fotografií přetištěné na křídovém papíře byly pořízeny digitálním přenosem originálů a doprovází je podrobný seznam s dalšími doplňujícími údaji o velikosti, uložení původních snímků atp. Nesnadnou mravenčí prací muselo být pro editory zjišťování a pátrání po autorech jednotlivých fotografií, mezi nimiž se nacházejí jak velké a významné pražské či brněnské fotografické podniky (např. František Drtikol, J. F. Langhans či Rafael), tak i malé regionální ateliéry. Janáčkovými častými fotografy byli však rovněž jeho přátelé a další privátní majitelé fotografických přístrojů. Po této záslužné a po všech stránkách skvěle připravené publikaci tak jistě sáhnou nejen milovníci osobnosti Leoše Janáčka, ale i zájemci o dějiny fotografie. Text převzat: Ondřej Pivoda, časopis Harmonie, 2009