Můj milý deníčku: Příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona: Rok druhý. Nikdo není dokonalý, ale já jsem blízko!
Autor*innen
Buchbewertung
Mehr zum Buch
◾Jmenuju se Jamie a už druhý rok si píšu deník. Hrozně ráda bych byla naprosto dokonalá, ale je něco takového v lidských silách? Dneska před vyučováním mě Isabela vzala na dva kroužky, které navštěvuje. Chci se totiž dostat na vysokou, protože vysoká škola = úžasná budoucnost. Šance na přijetí se zvyšují s počtem kroužků, na které školák chodí. Čím víc, tím líp. Přestávám si ale být jistá, že jsem udělala dobře. Nerada to přiznávám, ale Isabela je v lecčems lepší než já. Napadají mne takové myšlenky, jako že bych měla její dokonalost trošku umírnit. Já vím, není zrovna pěkné něco takového dělat, ale ruku na srdce: není tohle přesně to, co si kamarádky navzájem dělají?
Buchkauf
Můj milý deníčku: Příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona: Rok druhý. Nikdo není dokonalý, ale já jsem blízko!, Jamie Kelly, Jim Benton, Eva Brožová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2015
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Můj milý deníčku: Příběhy z Mackerelské základní školy od Jima Bentona: Rok druhý. Nikdo není dokonalý, ale já jsem blízko!
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jamie Kelly, Jim Benton, Eva Brožová
- Verlag
- Fragment
- Erscheinungsdatum
- 2015
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 134
- ISBN10
- 802532611x
- ISBN13
- 9788025326114
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Humor
- Erstveröffentlichung
- 2013
- Originaltitel
- Jim Benton’s Tales from MacKerel Middle School: Dear dumb diary, year two, Nobody’s perfect, I’m as close as it gets
- Bewertung
- 4,45 von 5 Sternen
- Beschreibung
- ◾Jmenuju se Jamie a už druhý rok si píšu deník. Hrozně ráda bych byla naprosto dokonalá, ale je něco takového v lidských silách? Dneska před vyučováním mě Isabela vzala na dva kroužky, které navštěvuje. Chci se totiž dostat na vysokou, protože vysoká škola = úžasná budoucnost. Šance na přijetí se zvyšují s počtem kroužků, na které školák chodí. Čím víc, tím líp. Přestávám si ale být jistá, že jsem udělala dobře. Nerada to přiznávám, ale Isabela je v lecčems lepší než já. Napadají mne takové myšlenky, jako že bych měla její dokonalost trošku umírnit. Já vím, není zrovna pěkné něco takového dělat, ale ruku na srdce: není tohle přesně to, co si kamarádky navzájem dělají?