Nekonečno: verše ze snů

Stojičić se narodil v srbské části nynější Republiky Srbská, Bosna a Hercegovina, a po druhé světové válce žil v Srbsku. Nekonečno vzniklo v letech, kdy jako diplomat hájil svou sužovanou vlast daleko od ní. Výraz „rozený básník“ v jeho případě není klišé; Stojičić je vlastenec, jehož poezie je prostoupena úzkostí o rodnou zemi. V celé knize snad nenajdeme „báseň ze sna“, která by se netýkala této úzkosti. U každé básně uvádí místo, den a čas zápisu. Nekonečno vzniklo během jeho působení v České republice, kdy básně snil nejen v noci, ale i během mikrospánků na koncertech, v tramvaji, autobusech a autech. Nejčastěji v Praze, ale také v Karlových Varech, Luhačovicích a Velkých Losinách. Co asi mysleli čeští spolucestující v autobuse z Brna do Prahy 14. srpna 2000, když se Stojičić probral a zapsal: „Teče voda tajnosnubná / Kolem neznámého humna“? A co se zdálo lázeňským hostům v Karlových Varech 3. prosince 1995, když básník ve 3.42 zapsal: „Nasloucháš mlhám a ponorným řekám“? Až se budou psát pravdivé dějiny Evropy přelomu tisíciletí, historikové by neměli zapomínat na to, co už tehdy věděla poezie.