Malovat svět a SVÍTÁNÍ

Mehr zum Buch

PŘIZNÁNÍ aneb UŽITÁ POEZIE Přiznávám se, že tyto veršíky původně nebyly určeny k vydání. Nepovažuji je vlastně ani „za literaturu“. Byly a doposavad jsou součástí mého příběhu a toho, jak prožívám život. Provázejí mne při běžné práci, pomáhají mi třeba zvednout těžší břemeno. Některé jsou pro mne důležité svým rytmem a obrazy. Některé vznikly dávno, dávno. Od té doby uplynulo víc než půl století a dosud jsou pro mne „věci živé a v nich génius dřímající...“, dodnes žasnu nad „temným“, protože krásně tajuplným a záhadným Tajemstvím života, který když „zažehne svíci, stane se báseň“. Ta pak není primárně určena k otištění, uveřejnění, ale slouží svým rytmem jako třeba „jódlování“ nebo „halekačka“, o samotě při práci dodává kuráž nebo konejší. Nevím, zda jsme takoví všichni, avšak u sebe dosud shledávám pradávné až primitivní vlastnosti našich předků. Potřebovali rytmus, broukali si melodie a slova jim nesloužila k obhajobě názoru, nýbrž tvořila obrazy. „Nejprve hudba slov, pak smyslový doprovod“. Tak vznikly veršíky ze zahrady, ty nejstarší, tedy Malovat svět. Svítání je už poněkud záměrně „přemýšlivější“, počítá s možností duchovního vývoje člověka a zmiňuje plaše a občas i poněkud pateticky „duchovní Cestu“. Odráží můj životní názor, který si mne však svým způsobem „našel“. „Vznikly mi“ příběhy, napínavým dobrodružstvím života, které zřejmě nikdy nekončí.