Parameter
Mehr zum Buch
Kniha Výstavy mají historii přináší do českého prostředí vybrané překlady textů známých i méně známých autorek a autorů představujících základ diskurzu tzv. exhibition histories – oboru zabývajícího se dějinami výstav. Pozornost je v nich věnována gramatice výstav, která se stalapodstatným interpretačním nástrojem současných dějin umění. Tři hlavní kapitoly – Výstava jako médium, Trajektorie exhibition histories a Moment kurátorství – ilustrují konkrétní směry výzkumu rezonující v dějinách výstav. První se v obecné rovině věnuje základní otázce, co výstava je a jak ji lze v současnosti chápat jako médium, jako specifickou místně i časově určenou kulturní formu či žánr moderního umění. Druhá kapitola mapuje jednotlivé trajektorie a způsoby, jakými jsou tyto dočasné výstavní reprezentace umění historizovány a jak se propisují do aktualizovaných příběhů jeho dějin. Poslední pak zaměřuje svoji pozornost na dobově podmíněný rozvoj nové kurátorské profese, jež se od konce šedesátých let 20. století postupně etablovala v rámci uměleckého provozu a získala pozici jedné z nejvýznamnějších kapitol výstavních dějin.
Buchkauf
Výstavy mají historii, Dagmar Svatošová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2024
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Výstavy mají historii
- Untertitel
- Výbor z textů
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Dagmar Svatošová
- Erscheinungsdatum
- 2024
- ISBN10
- 8088366798
- ISBN13
- 9788088366799
- Reihe
- Schlagwörter
- Kunstausstellungen, Kuratorschaft
- Beschreibung
- Kniha Výstavy mají historii přináší do českého prostředí vybrané překlady textů známých i méně známých autorek a autorů představujících základ diskurzu tzv. exhibition histories – oboru zabývajícího se dějinami výstav. Pozornost je v nich věnována gramatice výstav, která se stalapodstatným interpretačním nástrojem současných dějin umění. Tři hlavní kapitoly – Výstava jako médium, Trajektorie exhibition histories a Moment kurátorství – ilustrují konkrétní směry výzkumu rezonující v dějinách výstav. První se v obecné rovině věnuje základní otázce, co výstava je a jak ji lze v současnosti chápat jako médium, jako specifickou místně i časově určenou kulturní formu či žánr moderního umění. Druhá kapitola mapuje jednotlivé trajektorie a způsoby, jakými jsou tyto dočasné výstavní reprezentace umění historizovány a jak se propisují do aktualizovaných příběhů jeho dějin. Poslední pak zaměřuje svoji pozornost na dobově podmíněný rozvoj nové kurátorské profese, jež se od konce šedesátých let 20. století postupně etablovala v rámci uměleckého provozu a získala pozici jedné z nejvýznamnějších kapitol výstavních dějin.