Cestuji za Kačku 5

Mehr zum Buch

Z deníku: „Chůze s přáteli po písčité pláži v říjnovém počasí, pozorování kitesurfařských draků nad hlavou a jejich majitelů v symbióze s vodou. Sklenička vína, smích a zajímavé debaty... Ale pak jeden pohled k oceánu a mé šťastné já dostalo ránu elektrickým proudem. Paralýza těla, slov a smíchu. Stačil pohled na můj milovaný dřevěný chodníček, na jehož konci seděl on. Nádherný chlap – atletická postava, prošedivělé vlasy, tvář ozdobená vráskami a smutně šťastný výraz. Seděl na posledním metru dřevěné plochy, na hraně písečné NEsvobody, ve svém invalidním křesle, sledoval oceán a lidi, kteří se radovali. Fyzicky v křesle, ale duší v Atlantiku. Byl jedním z nich, ale zatímco ostatní „mohli vše“, on už ne. Zbylo mu jen křeslo a vzpomínky, které si s bolestí doloval ve své paměti. Vracel se zpět v čase. Uvědomila jsem si, jak dobře znám ten trýznivě krásný moment, kdy realita promluví, a jak moc je každý den darem. I když se nám věci nedaří, dokud můžeme vzít pomyslné prkno a osedlat vlnu, můžeme absolutně všechno.“