Otokar Fischer Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.

« À vous de cœur » André Spire et Otokar Fischer 1922–1938 (ed. Marie-Odile Thirouin, edice Depozitář, řada Dokumenty, PNP) ​Curieuse est l’histoire de cette amitié entre deux poètes que tout semble séparer : la distance géographique (l’un est le plus souvent à Paris, l’autre à Prague), l’engagement (sioniste pour l’un, patriote tchèque pour l’autre), la conception de la poésie (l’un est adepte du vers libre, l’autre attaché à la prosodie classique du vers rimé). Et pourtant, André Spire (1868–1966) et Otokar Fischer (1883–1938) développent au fil de seize années d’échanges épistolaires une relation quasi fraternelle. Leurs différences, au lieu de les éloigner l’un de l’autre, entrent en dialogue et nourrissent un débat amical sur ce qui leur tient le plus à cœur : la place de la judéité dans leur vie et leur identité, leur engagement social et politique dans la cité, leur expérience de créateur et de traducteur. Voici mis en lumière, à travers ces lettres chaleureuses, un pan oublié des relations franco-tchèques de l’entre-deux-guerres.André Spire et Otokar Fischer

Je pozoruhodný příběh tohoto přátelství dvou básníků, které jako by všechno rozdělovalo: zeměpisná vzdálenost (jeden se nejčastěji nachází v Paříži, ten druhý v Praze), jejich společenská angažovanost (jeden je sionista, druhý český patriot) i pojetí poezie. A přesto si André Spire (1868–1966) a Otokar Fischer (1883–1938) v průběhu svého šestnáctiletého dopisování vypěstovali takřka bratrský vztah. A tak prostřednictvím těchto srdečných dopisů vychází na světlo zapomenutý kus historie česko-francouzských vztahů v období mezi válkami. Vydáno v kartonovém pouzdru spolu s francouzskou verzí "À vous de coeur..."

Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám teatrologickým. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v denním tisku, psaných kromě češtiny též v němčině a francouzštině. Pro přítomný výbor jich editor vybral 165 a seřadil je do sedmi oddílů ve dvou svazcích. Sv. 1: 1. Problémové studie soustřeďují obecně koncipované texty o problematice tvorby a jejích nevysvětlitelných či intuitivních momentech, stati o dramatu a dramaturgii, o historii a metodologii literární kritiky, o nových literárněvědných směrech třicátých let 20. století nebo o podstatě literárního překladu; 2. Práce bohemistické představují ve třiceti statích českou literaturu od Máchy po Mahena, se zvláštními důrazy na dílo J. Vrchlického, O. Březiny, A. Sovy, O. Theera, F. X. Šaldy a K. Čapka; 3. Studie s tematikou česko-německou ukazují roli českého živlu v Goethově díle, básníkovu inspiraci pro Čelakovského a Erbena nebo seznamují s předlohami Kollárovy Slávy dcery, s relacemi mezi K. H. Máchou a A. Klarem či F. Hebbelem a českým národem.

V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

Nietzsches frühe Schrift >Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik< ist eine >kunstnahe Rede über Kunst<, ein Manifest über die Polarität der dionysischen und apollinischen Kunstkräfte.

Básnická tvorba Otokara Fischera zahrnuje jedenáct sbírek vzniklých během tří desetiletí minulého století. Do básnických knih se promítají nejen motivy osobní či intimní, Fischer v nich v mnohovrstevné škále zrcadlí i náměty a problémy vědecké, básníkova individualita je ale až na výjimky přetváří opět v téma subjektivní. Ať už se Fischer vyjadřuje lapidárně břitkým tónem, obléká své pocity a myšlenky do písňové formy, čerpá ze svého rozkročení mezi klasicismem a romantismem či odkazuje ke svým literárním vzorům, přátelům a blížencům, vždy zůstává nezakotveným poutníkem na cestě plné překážek, křižovatek a peřejí.

Osobní korespondence německého spisovatele je věnována otázkám československé kultury a politiky 20. a 30. let 20. století.

Als Die Blumen des Bösen 1857 in einer Auflage von 1.100 Exemplaren erscheinen, wirkt das Buch wie ein Faustschlag ns kollektive Gesicht des Bildungsbürgertums, das sich die Poesie poetisch wünscht: feierlich, erhaben und gelegentlich galant, etwas für Mußestunden, die den Alltag erhöhen. Und hier besingt einer in bisher unerhörter Formvollendung ausdrücklich den Alltag, den Dreck, das Kranke, die Unterwelt, den Abschaum und die Ausgestoßenen, die Revolte gegen menschliche wie göttliche Ordnung. Denn der Schöpfer hat mit Erschaffung der Welt seine Unschuld verloren; er ist als Seinsgrund auch Urheber des Bösen. Die Schöpfung als Sündenfall Gottes. – Nie zuvor ist derart Unerhörtes Wort geworden. Baudelaire ist der Kirchenvater und sein einziger Gedichtband ist die Offenbarung der Modernen Poesie. Seine Blumen des Bösen haben durch den Dichter Stefan George die bis heute würdigste deutsche Entsprechung gefunden.

Fischerova kniha je neobyčejně poutavým a velmi poučným dokladem samotného historického děje a dramatického zápasu, jímž bylo Národní divadlo. Děje a zápasu, který byl - jak přesvědčivě vysvítá z Fischerova výkladu - zápasem společenským. Zápasem, který přes všechny zúčastněné osobní zájmy a přes kladné či záporné hodnoty, jež byly do něho od jedinců vloženy, přece jen vedl neodvratně k pokrokovému vývoji Národního divadla ve smyslu uměleckém i společenském. Právě sblížení Národního divadla s českým dělnickým hnutím na samém konci minulého století to dokládá zvlášť výrazně. A právě tím také dosahuje historie Národního divadla až do naší současnosti.

Teoretická práce Otokara Fischera o způsobu a problémech při překladech básní z cizích jazyků - současných i historických.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.

Studie a eseje vybrané z autorových děl "Duše a slovo" a "Slovo a svět", přednášek i časopiseckých článků. Jsou seskupeny podle příbuznosti látky a obírají se teoretickými otázkami básnictví a psychologickými problémy literárního díla, významnými postavami literatury české i cizí,zvláště německé, problémem národnosti v literatuře aj.

François Villon zählt zu den originellsten und einflussreichsten europäischen Dichtern des Mittelalters. Er ließ sich von den Straßen, Tavernen und Gefängnissen von Paris inspirieren und sprach als subversive Stimme aus dem Rand der Gesellschaft. Villon thematisierte Liebe und Sexualität, Geldprobleme, „die stehlenden Reichen“ sowie die Trostspender von gutem Essen und Wein. Sein Werk besticht durch Direktheit, Witz und einen rauen urbanen Realismus. Villons Schreiben förderte die Entwicklung der psychologisch komplexen Ich-Stimme in der Lyrik. Er beeinflusste Generationen von Avantgarde-Dichtern und Künstlern. Arthur Rimbaud und Paul Verlaine ahmten Villons Poesie nach. Claude Debussy vertonte seine Gedichte, und Bertolt Brecht adaptierte sie für die Bühne. Ezra Pound setzte sich für Villons Poesie ein und trug maßgeblich zu ihrem Einfluss auf die moderne Dichtung bei. Villons Werke reflektieren die Nuancen des mittelalterlichen Paris und bieten einen einzigartigen Einblick in die damalige Zeit.

Seit langem schon sucht Faust vergeblich zu ergründen, 'was die Welt im Innersten zusammenhält'. Doch nur ein Pakt mit dem Teufel kann ihm helfen, seinen Wissensdurst zu stillen und das schöne Gretchen zu verführen. Dabei kommt er an den großen Fragen der Menschheit, der Wahrheit, der Liebe und der Verantwortung vor sich selbst, nicht vorbei. Bis heute besticht 'Der Faust' durch seine fulminante Kraft und Tiefe und seinen Reichtum an Bezügen. Zu Recht gilt die Tragödie als das bedeutendste Werk der deutschen Literatur.

Většina písniček Bérangerových vznikla za Restaurace. B. dosáhl nesmírné popularity v širokých vrstvách franc. národa. "Neboť jeho písně právě vyjadřují myšlenky a tužby, které se - v této době temna - dusily a byly škrceny,myšlenky revoluce, boj proti tmářství, proti roztahujícím se šlechticům, proti všemocným jesuitům, vzpomínky na revoluci, na Napoleona, který se v této době stal pro franc. lid symbolem lepší minulosti a budoucnosti (písně sthematem oslavy Napoleona nebyly pojaty do výboru), lidovou bodrost a veselí, sebevědomě odpovídající reakčním mocipánům. A B. Písně toto vše vyjadřovaly nejlidovější formou, s humorem a kousavou satirou, prostě a srozumitelně,žertovně a jedovatě, formou lehkých popěvků i pathetických písní, které znala a zpívala celá demokratická Francie." (J.O. Fischer.) Béranger posiloval v boji revoluční demokraty nejen doma, ale i v cizině. Ve Francii je přímýmpředchůdcem dělnické poesie, básníků Komuny. V překladech V.S. Kuročkina (přizpůsoboval Bér. písně na ruské poměry) se stal "ostrou zbraní v boji se vším, co bylo reakční v rus. životě, politice i umění" (Děj. rus.lit.), u nás byljeho horlivým propagátorem i žákem J.V. Frič. - Ve výboru též ukázka B. prózy.

Výbor z veršů německého básníka, ústřední postavy německé literatury po smrti Goethově. Verše "o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících", které vybral překladatel před padesáti lety z různých oddílů posledních sbírek a z pozůstalosti, vznikaly v posledních letech Heinova života. Představují básníka připojujícího se k mohutnému podzemnímu hlasu nové společenské třídy a proklínajícího boha, krále i prolhanou vlast, autora toužícího po smyslových prožitcích života. Doslov napsal Miloš Pohorský. 22-071-75

Výběr z poezie Rudyarda Kiplinga. Převážně souběžný anglický text.

Tato tragédie je považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglického dramatika a básníka Williama Shakespeara. Vypráví o ctižádosti a touze po moci, které dovedou dříve věrného šlechtice Makbetha ke zradě svého krále. Dosažení vysněného cíle nepřináší očekávané uspokojení, místo něj se dostavují pocity viny a ohrožení. Každé provinění však musí být jednoho dne potrestáno.Překlad Erik Adolf Saudek.

Básně plné pocitů dočasnosti života, kdy se zde básník vyrovnává s touto skutečností platnou pro každého živáčka.

Diese Sammlung von Balladen basiert auf Erbens Studien zur slawischen Folklore. Sie wurde erstmals 1853 veröffentlicht und ist durchdrungen von Mord und Chaos: Gräber öffnen sich, die Toten wandeln auf der Erde, das Lebendige wird zum Unlebendigen und umgekehrt, während Ungeheuer und Monster aus Seen und Wäldern auftauchen. Menschliche Verwandlungen erinnern an Ovids Metamorphosen. Die Balladen sind in einem frischen und energiegeladenen Stil verfasst, der ihren Rhythmus und ihre Kadenz perfekt einfängt. Im Laufe der Jahre hat sich diese Sammlung als Meisterwerk etabliert und als Inspirationsquelle für Künstler aller Art gedient, darunter Antonín Dvořák, der eine Reihe von symphonischen Gedichten zu einigen dieser Geschichten komponierte. Von den vielen Illustratoren, die zu den verschiedenen Ausgaben beigetragen haben, gilt Alén Diviš' Kunstwerk als das eindrucksvollste. Erbens eigene Anmerkungen zu den Ursprüngen vieler dieser Geschichten sind ebenfalls enthalten.

Básník se zabývá rokem, jakožto opakující se periodou na zdejší planetě, jak tenhle čas vnímá on sám.

Tvorba básníka se zde od předchozích sbírek básní výrazně liší, už se nezabývá tak velkými tématy jako dříve (samota, individualismus apod.), ale zaměřuje se na přírodní jevy a člověka v nich.

Toman a lesní panna Prokop HolStáza čarodějnice Starý zahradník Žehravý Dárek z pouti Radost a žalost Cikánova píšťalka Sňatek Dárek z lásky Pocestný Svatební den Kytičky Český sedlák Zrůst Jízda k milé Celoroční výživa

Autor, který v roce 1926 přednášel na universitě v belgickém Gentu, popsal dějiny dvojjazyčného státu mezi dvěma velmocemi - Německem a Francií. Popisuje vznik Belgie v roce 1831 dohodou evropských velmocí. Popisuje události a stav státu v letech 1848,1870 a 1914 , německou okupaci za 1. světové války.

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

Nonkonformismus als Rebellion der Gefühle »Es ist ein Meisterwerk, worin hinreißendes Gefühl und frühreifer Kunstverstand eine fast einmalige Mischung eingehen. Jugend und Genie sind sein gegenstand, und aus Jugend und Genie ist es selbst geboren« Thomas Mann Goethe selbst hat die bündigste Inhaltsangabe zu seinem »Werther« gegeben: »Eine Geschichte ..., darin ich einen jungen Menschen darstelle, der, mit einer tiefen reinen Empfindung und wahrer Penetration begabt, sich in schwärmende Träume verliert, sich durch Spekulation untergräbt, bis er zuletzt durch dazutretende unglückliche Leidenschaften, besonders eine endlose Liebe zerrüttet, sich eine Kugel vor den Kopf schießt.« Nonkonformismus als Rebellion der Gefühle - diese Botschaft des berühmten Romans, der innerhalb der deutschen Literatur den Beginn der modernen Prosa markiert, ist heute so aktuell wie vor 200 Jahren. Der unüberbrückbare Zwiespalt zwischen Geist und Natur, zwischen Ich und Gesellschaft, den der sensible Bürgersohn Werther empfindet und an dem er zerbricht, gibt diesem Werk die Würde einer Tragödie.

Enthält vier kürzere Dramen: Shakespear's Tag, Götz von Berlichingen, Clavijo und Stella.

Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.

Souborné vydání básnických spisů v úpravě Svatopluka Klíra. Obsahuje sbírky Království světa, Ozářená okna, Hořící keř, Léto, Kruhy a Hlasy.

Souborné vydání básnických spisů v úpravě Svatopluka Klíra. Obsahuje sbírky Království světa, Ozářená okna, Hořící keř, Léto, Kruhy a Hlasy.

Autorův překlad a výběr pozdních skladeb Jindřicha Heina o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících.

Básně v nichž dominuje samota, touha po začlenění se do společnosti, současně ale i s řadou otázek za jakou cenu má lidské individuum brát na sebe břímě druhého člověka či společenských klišé.

Třetí sbírka veršů významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele, germanisty a básníka je především autorovou reakcí na první světovou válku. Tón Otokara Fischera se v tomto svazku projevuje jako ztemnělý elegický akord, v němž doznívají echa světového válečného konfliktu. Objevují se zde i tragédie soukromé, jedna z nich je například předestřena v básni "Ave, anima", kterou Fischer dedikoval svému zesnulému velkému příteli, básníku Otakaru Theerovi. Charakteristickým znakem souboru ale zůstává atmosféra žalozpěvu, který zachvátil zemi a jehož tíživé refrény a palčivá znamení lze rozpoznat téměř z každého verše.

Proslavené tvrzení o tom, že „Bůh je mrtev“, pochází z této, zřejmě nejproslulejší knihy německého filozofa a básníka Friedricha Nietzscheho. Formou filozofické básně tu autor vypráví o perském prorokovi Zarathustrovi, který sestupuje z hor a vrací se k lidem, aby jim ve svých promluvách a úvahách předestřel teorie a myšlenky a podělil se s nimi o svoji moudrost. Naráží však na nepochopení a nepřijetí. Ve svých výkladech dává Zarathustra důraz především na individualitu a mravní sílu člověka, nabádá k hlubokému osvobození sebe sama od konvencí a náboženských i politických tlaků, jež lidstvo svazují. Kniha vždy zaujímala v Nietzschově tvorbě ojedinělé místo a byla jedněmi bezvýhradně přijímána a jinými naopak odsuzována. Čtenáře dodnes oslovuje také bohatostí jazyka a originálním literárním tvarem. Richard Strauss v inspiraci tímto dílem složil v roce 1896 stejnojmennou symfonickou báseň.