Adrienne von Speyr Reihenfolge der Bücher

Duchovní komentáře k biblickým textům a teologické meditace nad slovy Písma tvoří vlastní jádro díla švýcarské lékařky Adrienne von Speyr (1902–1967), která zásadním způsobem inspirovala myšlení teologa Hanse Urse von Balthasara. V předkládaných úvahách se tři ženy z evangelních vyprávění – Marie Magdaléna, kající hříšnice z domu farizeova a Marie z Betánie – stávají obrazem trojice božských ctností víry, naděje a lásky. Pohled na jejich osobní setkání s Kristem výstižně zachycuje příznačné rysy poslání ženy v dějinách spásy.

"První krok, abychom se naučili milovat druhé, je: zkus je chápat." Kniha přináší výběr krátkých textů a duchovních postřehů velké mystičky moderní doby, která významnou měrou doplnila tradiční chápání mystiky. Její krátké meditace mívají někdy délku jedné přesně mířené věty: "Hříchy druhých se nikdy nemohou stát mírou pro tvé vlastní hříchy."

Jak se Bůh dívá na člověka? Kým je člověk před Bohem? Rovnocenným partnerem? Či snad naopak ubohým stvořením určeným jen ke službě a poslušnosti? Jaká je pozice člověka? Autorka knihy jasně odhaluje, že člověk je ve stavu velikého dluhu, který je lidskou silou nesmazatelný. Nikdy pozice člověka nebude pozice rovnocenného partnerství. Přesto však člověk před Bohem právě proto, že se nachází před Boží tváří, je svobodný, je ten, na nějž se upnula veškerá Boží pozornost. Jedině tehdy, když hodnotíme člověka ve vztahu k Bohu, nacházíme jeho pravou bídu i velikost.

Meditace nad výroky Pána Ježíše na kříži a jejich vztah ke svátostem.

"Zahrada uzamčená, studnice zapečetěná". Tak nazývá Duch svatý v liturgii svou Neposkvrněnou Snoubenku, Pannu Marii. Adrienne von Speyer, mystička a duchovní dcera vynikajícího teologa, jakým byl Hans Urs von Balthasar, se odvažuje v hlubokém nazírání vniknout za tento "zámek", za tuto neporušitelnou pečeť a nás ve své knize vtahuje do tajemství Požehnané mezi ženami. Ukazuje nám, jak byla Maria ve všech událostech své existence ustavičné, absolutní "ANO" Bohu a jeho plánům, a tím ji staví před oči jako vzor nejen zasvěceným duším, ale všem, kdo se nespokojují s průměrným křesťanským životem.Kniha předpokládá náročnějšího čtenáře, žádá od něho pozorné usebrání a zahloubání. Ale když představuje svatou Pannu z tohoto hlubokého, často překvapivého zorného úhlu v různých momentech jejího života, prožívaného vedle vtěleného Slova a svatého Josefa, skýtá všem vítané obohacení a prohloubení i pro rozjímavou modlitbu růžence.

Eliáši, kdybys tu byl a viděl, jak Baalovi služebníci vztyčují modly a zřizují posvátná návrší, jaké slovo by nám Bůh dal skrze tebe? Eliáši! Připozdívá se a koruna stromu naší víry má už daleko ke kořenům. Nemáme odvahu otevřeně vyzvat všechny falešné proroky. Ať ukáží, kdo je ten jejich bůh! Eliáši, víš, a když už někdy promluvíme, říkáme jen svá lidská moudra, ne živá slova živého Boha. Eliáši... I dvacáté století má své mystiky. Jsou jen samozřejmě jiní než jejich předchůdci, protože i doba se změnila. Ale jedno mají společné - prudce klesají do hlubiny přítomného Boha a táhnou nás za ním.