Miroslav Míčko Reihenfolge der Bücher

Ve své knize autor osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Neučinil tak teoretickým výkladem, nýbrž formou rozhovorů, které mezi sebou vedou malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář a kritik. Účastníci rozhovoru jsou postavy pomyslné a zachovávají si vůči autorovi jistou míru samostatnosti, žijí svým vlastními myšlenkami. Kniha, spojující odborné poučení se smyslem pro vtip, patří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo v tomto žánru napsáno a vychází po dlouhých šedesáti letech od svého prvního vydání.

Obsahuje 280 Alšových ilustrací národních písní a říkadel.

Poslední napsaná kniha autora - formou apokryfů z období antického Řecka, ze staré Číny za dynastie Tchang a nejnovější italské.

Hluboce zasvěcený historik a teoretik výtvarného umění rozpoznává postup expresívních tendencí od Grünewalda a El Greca až po výrazové projevy z konce 19. a průběhu 20. století, které jeho pozornost zasahují nejvíce. V popředí pregnantní studie stojí obzvláště představitelé německého expresionismu (umělci ze skupin Die Brücke, Der blaue Reiter a další), ale ani francouzští a čeští tvůrci nejsou vedle jiných světových zjevů opomenuti. Četné reprodukce jsou rozesety již v textu, příloha však přináší ještě 16 barevných a 61 černobílých vyobrazení.

Autor, původně sociolog, zasahuje svými pracemi nejen do sociologie, etnologie, historie, psychologie, filosofie, estetiky, literární teorie a kritiky, ale i do zoologie, botaniky a mineralogie. Nalézá, spojuje vědu s uměním a překračuje hranice poznání rozdrobeného přílišnou specializací, souvislosti, jež specialistovi unikají. Výbor z jeho díla obsáhl spisy Mýtus a člověk, Medúsa a spol. a Zobecněná estetika. V prvním formuloval ortodoxně své vědecké krédo, v druhém ukazoval na kontrasty mezi hmyzem a člověkem, mezi mechanismem a svobodou, mezi přírodou a historií, v třetím zobecnil a systemizoval své myšlenky, hlavně pak dovozoval, že estetické představy a umělecká díla koneckonců odpovídají kosmologickým zákonitostem.Z francouzských originálů připravil Miroslav Míčko, který také vybral obrazovou přílohu a napsal ediční poznámku a doslov Člověk v přírodě a příroda v člověku; přeložili Stanislav Jirsa a Miroslav Míčko; fotografie Karel Kuklík a kol.

Autor zařadil do výboru uměleckohistorické a kritické články, jež tvoří vymezením látky, myšlenkovou spojitostí a skladbou aspoň torzo organického celku. Zabývá se Goyou, Delacroixem, Daumierem, Courbetem, Cézannem, Gauguinem, Picassem, pařížskými Španěly, Bonnardem, Matissem, Kupkou, Guttusem, francouzským malířstvím po druhé světové válce. Biennalem di Venezia 1956 a uměním mezi včerejškem a zítřkem.