Petr Babka Bücher

When Carl Jung embarked on an extended self-exploration he called it his “confrontation with the unconscious,” the heart of it was The Red Book, a large, illuminated volume he created between 1914 and 1930. Here he developed his principle theories—of the archetypes, the collective unconscious, and the process of individuation—that transformed psychotherapy from a practice concerned with treatment of the sick into a means for higher development of the personality. While Jung considered The Red Book to be his most important work, only a handful of people have ever seen it. Now, in a complete facsimile and translation, it is available to scholars and the general public. It is an astonishing example of calligraphy and art on a par with The Book of Kells and the illuminated manuscripts of William Blake. This publication of The Red Book is a watershed that will cast new light on the making of modern psychology. 212 color illustrations.

Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou. Tehdy ještě netušil, že tato suma se podivnou souhrou okolností stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí. Kdo se však začte do díla Lidská geneze, byť by se jednalo o svátečního návštěvníka…

"C.G. Jung's Psychologie ist heute von grosser Aktualität : Sein Ziel war es, eine Psychologie und Psychotherapie zu entwickeln, die den ganzen Menschen in den Blick nimmt, und so beschäftigte er sich vor allem mit den unbewussten, nicht-rationalen und transpersonalen Aspekten der Psyche. Sein besonderes Verdienst ist die Erforschung der Tiefendimensionen der Seele, die über das persönliche Unbewusste hinausreichen : die sogenannten Archetypen."--Publisher's website.

Marie-Louise von Franz (1915–1998), odbornice nejen v oblasti psychologie, ale i klasické filologie, se společně s Jungem od 30. let minulého století zabývala hlubinně psychologickým výkladem pohádek a alchymických spisů, pracovala jako psychoterapeutka a v r. 1956 se stala pedagožkou Institutu C. G. Junga v Küsnachtu u Curychu. Poté, co ji Jung seznámil s dílem Aurora consurgens (řazeného do křesťanské alchymie a její tradicí připisovaného Tomáši Akvinskému), připravila jej k novému vydání, přeložila a okomentovala, přičemž si po podrobné psychologické analýze textu v závěrečné studii položila také v badatelských kruzích hodně diskutovanou otázku ohledně jeho autorství. Třetí díl studie rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii tak charakterizuje hermeneutická práce přibližující současnému člověku symboliku, jejíž pomocí chtěl autor „popsat či zformulovat religiózní prožitek – nebo, psychologicky řečeno – bezprostřední zkušenost nevědomí“.

Podle výzkumů se narcismus vyskytuje především mezi muži. Některé studie rovněž ukázaly, že od osmdesátých let dochází k jakési epidemii narcismu, kterou lze odvodit ze změn ve výchovném stylu rodičů. Empatie neschopní narcisté se lépe prosazují, bývají sebevědomí, pracovně úspěšní a charismatičtí. Pro lidi ve svém okolí jsou ovšem pohromou a nezřídka své blízké nestoudně využívají. Narcismus je však zároveň vězením i pro jeho nositele, který selhává ve vztazích, nedokáže vnímat vlastní slabost a chybí mu sebepřesah. Autor knihy vychází z nejnovějších vědeckých poznatků a ilustruje svůj popis narcistické poruchy osobnosti na řadě kazuistik z vlastní praxe. Ukazuje také narcistovu cestu ke svobodě – zejména skrze opravdovou lásku. Srozumitelná, příklady doplněná a vědecky podložená kniha je doplněna diagnostickými kritérii narcistické poruchy a v psychiatrii užívaným testem narcistických rysů.

Ve druhé části svého velkolepého díla C. G. Jung pokračuje v líčení stěžejních alchymických symbolů (král a královna, Adam a Eva...) a odpovídajících stavů v duševní realitě člověka. Setkáváme se zde s konečnými procesy proměny a jednotlivými stupni konjunkce, které jdou ruku v ruce se sebepoznáváním, odhalováním projekcí a morální reintegrací. „Alchymie nám hojností svých symbolů umožňuje nahlédnout do úsilí lidského ducha, v němž můžeme vidět obdobu religiózního ritu, potažmo obdobu opus divinum. S tím rozdílem ovšem, že alchymickou „prací“ není činnost kolektivní, formální a přísně obsahově definovaná. Při veškeré podobnosti fundamentálních principů je to naopak individuální akce, v níž člověk, jedinec vkládá sebe celého na misku vah, aby dosáhl transcendentálního účelu: ustaveni jednoty. Je to dílo smíření zdánlivě neslučitelných protikladů. Charakteristické je, že protiklady se nechápou jen jako fyzické elementy v přirozeném nepřátelství, ale zároveň jako morální konflikt. Předmět snažení je pro alchymistu vně i v nitru, fyzicky i psychicky, takže se dílo prostírá prakticky na celou přírodu. Jeho cíl tkví v symbolu, který má empirický a zároveň transcendentální aspekt.“

Die Ahnen und ihre Erben in der Psychotherapie: Der Einfluss von Vorfahren auf unser Handeln und Denken wird zunehmend in der modernen Psychotherapie untersucht. Es wird erkannt, dass Erfahrungen, Einstellungen und Emotionen innerhalb von Familien oft über Generationen hinweg weitergegeben werden. Der Psychiater und Psychotherapeut Teuschel behandelt zentrale Familienthemen wie Erwartungen, (un)bewusste Regeln, Tabus, Geheimnisse und Legenden. Er zeigt auf, wie Gefühle wie Scham und seelischer Schmerz an Nachkommen weitergegeben werden und wie die Kommunikationsfähigkeit innerhalb der Familie unser Leben prägt. Dabei wird nicht nur die belastende Seite des emotionalen Erbes betrachtet, sondern auch dessen Chancen. Teuschel beleuchtet das Erbe aus verschiedenen Perspektiven, einschließlich Psychologie, Biologie und traditionellem Wissen, um den „Ahnen-Faktor“ zu verstehen. Er fragt, wie dieser in Therapie und Selbsterfahrung gewinnbringend genutzt werden kann und welche Methoden dafür geeignet sind. Dieses Werk bietet eine wichtige Mehrgenerationen-Perspektive als Schlüssel zu erfolgreicher Therapie. KEYWORDS: Epigenetik, Transgenerationalität, Vorfahren, Familie, psychisches Erbe, Genogramm.

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel.Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň.

Dies ist das erste ausführliche wissenschaftliche Nachschlagewerk zur Alchemie im deutschsprachigen Raum. Das Lexikon behandelt die Alchemie als kulturhistorisches Phänomen, die keineswegs Gegenstand irgendeiner obskuren Esoterik ist, als vielmehr eine bedeutende metaphysisch-philosophisch wie religiös geprägte Lehre vom Sinn und Wesen der Schöpfung. Mit über 200 Stichwörtern und zahlreichen Abbildungen informiert das Werk detailliert über die zentralen Personen, Stoffe, Symbole und Ideen der Alchemie. Das Standardwerk zu diesem Thema.

Podtitul: Spirituální impulzy Deprese, smutek, zádumčivost jsou průvodními znaky životního stylu moderního zaměstnaného a uspěchaného člověka. V tunelu práce a rychlého odpočinku jako by aktivní člověk nedovedl nalézt potřebné světlo a útěchu, kterých je mu tolik zapotřebí. Příznaky deprese jsou autorovi znameními, která je třeba umět dešifrovat a správně číst. Kniha uvádí do spirituálních úskalí duševních stavů, které mohou vést k depresi, jakési „temné noci duše“. Nenabízí snadné návody, ale hluboké zamyšlení a analýzu, které mohou být východiskem k překonání krátkodobých depresivních period nebo i závažné nemoci. Anselm Grün je jedním z nejúspěšnějších spirituálních autorů dneška. Jako benediktinský mnich žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach, kde píše a vydává knihy, vede poradenskou službu a je ekonomem kláštera. Jeho knihy dosáhly ve světě už milionových nákladů.

Výbor z kratších, nicméně po mnoha stránkách pozoruhodných spisků velkého německého myslitele 19. století. Texty zde zahrnuté skýtají četbu zábavnější a časově i volně méně náročnou, než je lektura obsáhlých svazků. Dohromady dávají zajímavý obraz mnohostrannosti i mnohoznačnosti autorova myšlení a tvorby. Knížka obsahuje díla z různých období autorova života – od tzv. Nejstaršího programu systému z roku 1796 až po pojednání O prameni věčných pravd, přednesené autorem na zasedání Berlínské akademie.

Metoda voice dialogue manželů Stoneových vznikla před více než 40 lety. Autoři knihy Dialog s nevědomím představují moderní pojetí této metody a vracejí se přitom k myšlenkovému dědictví C. G. Junga. Ukazují, jak se nevědomí zobrazuje v podobě vnitřních postav, jež jsou předlohou pro vzorec lidského osudu. Lidská duše funguje jako dialog těchto hlasů, které jsou uspořádány podle skryté hierarchie moci a skrze dialog se také stávají vědomými. Tak můžeme nacházet jejich rysy, rozpory a nutkání, a tím přímo zakoušet nevědomé komplexy, avšak zároveň ke svému nevědomí začít zaujímat svobodný vztah. Popis metody je doplněn řadou kazuistik. Radim Ress pracuje se systemickými konstelacemi, voice dialogue, eye movement integration, NLP. Metodu voice dialogue spojuje s prací na vícegeneračních traumatech, čímž vytváří integrovanou metodu, která rozšiřuje dosah obou původních metod. Dlouhá léta žil v Rakousku, nyní působí v České republice.

Der deutsche Historiker Peter Dinzelbacher, bekannt durch sein Werk über Heilige und Hexen, widmet sich hier einem Thema, das im Mittelpunkt des mittelalterlichen Denkens und Lebens stand. Die Angst vor dem Ende und dem, was nach dem Tod kommt, beflügelt die menschliche Fantasie. Das Mittelalter verstand es jedoch, „jenen Welt“ in so wunderbaren Farben darzustellen wie vielleicht kein anderes Zeitalter. In seinem fesselnd geschriebenen Werk konzentriert sich der Autor sowohl auf das Motiv des Fegefeuers als auch auf die Entwicklung der Vorstellungen vom himmlischen Reich der Auserwählten und der Hölle der Verdammten. Auf diese Weise ergänzt er das Bild, das sich der Leser auf Grundlage von Le Goffes umfassender Studie über die Entstehung des Fegefeuers machen konnte.

" Ich und Du" ist der Schlüssel zu allen philosophischen und theologischen Schriften Bubers. Dies ist Bubers programmatische Grundschrift. Sie beschreibt die dialogische "Ich - Du"- und "Ich - Es" -Beziehung als die zwei grundlegenden Möglichkeiten des Menschen, zum andern in einen Bezug zu treten.

Im Rahmen der umfangreichen Werke von C. G. Jung ist das dreibändige „Mysterium Coniunctionis“ ein Schlüsselwerk seiner späten Jahre. Die alchemistische Tradition ermöglicht es ihm, persönliche Erfahrungen und Einsichten aus dem „Abstieg ins Unbewusste“ mit objektiven Materialien und historischen Wurzeln der europäischen spirituellen Entwicklung zu verbinden. Die Psychologie unbewusster Prozesse offenbart wichtige Tatsachen, wie die Gegensätzlichkeit der Struktur der Psyche, die allen natürlichen Prozessen gemeinsam ist. Diese energetischen Phänomene resultieren aus der Spannung der Gegensätze, was für die Psychologie von grundlegender Bedeutung ist, da das Bewusstsein oft zögert, die Gegensätzlichkeit seines Hintergrunds anzuerkennen, obwohl es daraus Energie schöpft. Die Psychologie beginnt, die alchemistische Naturphilosophie zu verstehen, die sich mit Gegensätzen und deren Vereinigung beschäftigt und eine symbolische Terminologie verwendet, die den Träumen ähnlich ist. Das Bewusstsein strebt nach Klarheit, muss sich jedoch ständig von gegensätzlichen Tendenzen befreien, die im Unbewussten verbleiben. Alchemisten ahnten oft nicht, dass sie psychische Strukturen offenbaren, da sie glaubten, materielle Veränderungen zu erklären. So gewinnt die Alchemie für Psychologen an Bedeutung, da sie verborgene Prozesse der Psyche offenbart, die man sich bewusst oft nicht eingestehen möchte.

Se sourozenci si člověk spojuje představu hlubokého spojenectví i rivality. V překvapivém kontrastu s každodenními zkušenostmi se však v psychoanalýze tomuto tématu věnovala až do osmdesátých let minulého století mizivá pozornost a i dnes k tématu existuje jen málo odborných publikací. Vztah se sourozenci však v lidském životě bývá ten nejdelší a v celém svém trvání je zdrojem mnoha vztahových zkušeností. Autor tak kromě vertikálního rozměru rodinných vztahů (s rodiči) navrhuje všímat si i horizontální roviny (se sourozenci) a dokládá existenci tzv. horizontálního přenosu. Popisuje, jak je téma sourozenců pojímáno v individuální, rodinné i skupinové psychoterapii dětí i dospělých. Odhaluje, jak nedostatky na rodičovské a párové rovině vedou k destrukci vztahů mezi sourozenci, a naopak jak osvobozování od rodičovských projekcí ve středním věku může být spojeno s rostoucí sourozeneckou blízkostí. Kniha obsahuje příklady z každodenního života i četné kazuistiky a navrhuje, jak by měla vypadat dobrá psychoterapeutická praxe zahrnující sourozeneckou dynamiku.

Der hiermit in der siebzehnten Auflage vorliegende Band gehört zu den unentbehrlichen Lehrbüchern der Psychoanalyse. Anna Freud, die Tochter Sigmund Freuds, tritt mit ihrem Buch der Meinung entgegen, die Psychoanalyse beschäftige sich ausschließlich mit dem Unbewussten. In Wahrheit sei das Objekt der Analyse immer das Ich und eine Störungen gewesen; die Erforschung des Unbewussten diene nur zu seiner Wiederherstellung. Im einzelnen werden Abwehrvorgänge des Ichs analysiert, zum Beispiel die Verleugnung in der Phantasie, die Ich-Einschränkung, die Identifizierung mit dem Angreifer ... »Das Objekt der analytischen Therapie waren von Anfang an das Ich und seine Störungen, die Erforschung des Es und seine Arbeitsweise war immer nur Mittel zum Zweck« (Anna Freud).

Jan-Uwe Rogge gilt als Deutschlands erfolgreichster Erziehungsexperte. Er ist Familien- und Kommunikationsberater sowie Buchautor. Seit Jahrzehnten liefert er Antworten auf Fragen, die Eltern bewegen. Er hält Vorträge und führt Seminare im In- und Ausland durch. Seine Bücher sind Klassiker der Elternliteratur und Bestseller, sie wurden in mehr als 20 Sprachen übersetzt. Er ist als Experte regelmäßiger Gast in zahlreichen Rundfunk- und Fernsehsendungen. Rogge lebt in der Nähe von Hamburg.

Herz-Kreislauf-Probleme, Ohrenrauschen, Atemnot – psychosomatische Störungen haben viele Gesichter. Hans Morschitzky und Sigrid Sator bieten eine Übersicht aller wichtigen Organe und der gängigen Krankheitsbilder. Ein Buch mit konkreter Hilfestellung.

Tam, kde je světlo, je i stín. V Jungově individuaci jde o protiklad s personou – tou stránkou, kterou rádi stavíme na odiv a jejíž prostřednictvím prezentujeme svou bezúhonnost. Čím vyhraněnější persona, tím větší přetvářka a tím více potlačený stín. Stín ale nemusí znamenat vyložené zlo, nýbrž častěji prostě něco, co je méněcenné a nedokonalé. Ten, kdo si neuvědomuje vlastní stín, ho často promítá na druhé – třeba na cizince. Integrovat vlastní stín znamená překonat úzkost a paradoxně jí odebrat sílu. Znamená to přijmout vlastní životnost, stát se realističtějším a méně narcistickým. Verena Kastová existenci stínu dokládá na mýtech, pohádkách i příkladech z terapie či z každodenního života. Popisuje individuální i kolektivní stín a způsoby, jak stín přijmout. Výsledkem takového procesu je větší opravdovost, pokora i zodpovědnost za vlastní chyby.

Někteří lidé se ve svém dětství setkají s nedostatkem emocionální podpory či přímo terorem. Taková zkušenost u nich přispívá k úzkostem, pocitům viny a dalším obtížím. Černé ovce často pochybují, zda nejsou nevděčné, protože nepociťují lásku k rodině. Touží být uznáni a zároveň je zatěžuje pocit odpovědnosti za to, že nejsou. Kniha psychoterapeuta Petera Teuschela poskytuje řadu terapeutických doporučení pro lidi s podobnou zkušeností. Jedním z klíčových kroků je podle něj vytvoření emocionálního odstupu od rodiny a kontrola vlastních impulzů. Černé ovce se také musejí naučit soustředit na vlastní hodnoty a nezáviset na vnějším uznání. Autor mj. navrhuje „terapii řádem“ – vytváření praktického řadu, který u těchto jedinců podporuje pocit kontroly nad vlastním životem. Kniha obsahuje i mnoho kazuistik z autorovy terapeutické praxe. Je určena pro psychoterapeuty, ale i klienty s tímto druhem obtíží.

První díl antologie nastiňuje stav filosofie, přírodovědy, lékařství a jejich souvislostí koncem 18. století a tehdy nové objevy a teorie. Protože lékařství vycházelo do značné míry z filosofie přírody, předestírá tento svazek – po kapitole o filosofickém založení medicíny – zejména novou filosofii přírody, víceméně schellingovskou. Předložení autoři nejen kritizují moderní pojetí přírodovědy, ale také navrhují jiná vysvětlení. Tato vize oživeného a propojeného světa je však přínosná a inspirativní i dnes, v době, kdy si stále více, ba osudově uvědomujeme své sepětí s celou přírodou, kterou už nevidíme jako předmět k užívání, ale vpravdě jako organický celek. Podobně i medicína dnes míří k celostnímu pojetí, a to nejen v psychosomatice, jež se postupně etabluje na západních universitách. Ohlédnutí za „romantickou medicínou“ můžeme tudíž chápat nejen jako splátku historického dluhu, ale též jako výzvu k novému promýšlení otázek, jež dosud zůstávají otevřeny.

Filosof Friedrich Wilhelm Joseph v. Schelling (1775–1854), kolem roku 1800 jeden z nejvýznamnějších myslitelů Evropy, byl spolutvůrcem nové celostní a organické filosofie přírody. Jeho spis Ideje k filosofii přírody z r. 1797 a studie O duši světa z r. 1798, kterou zde poprvé představujeme, se staly základem pro stovky myslitelů, fyziků, chemiků a lékařů v 19. století. O duši světa zkoumá příčiny přírodních jevů a na základě pozorování, empirických zkušeností a teoretických poznatků soudobých věd hledá organizující princip spojující anorganickou a organickou říši. Uvažuje o dvou protikladných vesmírných silách – expanze a atrakce – a jejich vzájemné souhře, přičemž vytváří souvislosti s kategoriemi času a prostoru jako formami realizace pozorovaných sil: světla a tíže. Dvojice protikladů má základ v původní jednotě. Schelling se věnuje procesům elektřiny, magnetismu a chemickým proměnám, zkoumá děje v rostlinné a živočišné říši, kde vládnou dva principy (iritabilita a senzibilita), jejichž interakce vytváří dynamické narušování a obnovování rovnováhy, v níž spočívá život. Autorův přístup ukazuje citlivé vnímání oživenosti vesmírného organismu a polemizuje s mechanistickým chápáním přírodních zákonů. V Příloze čtenář nalezne menší články o fyzice z té doby, zkoumá vztahy planet, komet a měsíců, sklon zemské osy a ušlechtilé kovy z celostního pohledu.

Karl Spitteler (1845–1924), jediný švýcarský laureát Nobelovy ceny za literaturu, je v Čechách neznámou postavou. Petr Babka v obsáhlém svazku představuje Spittelera ve všech žánrech. Hlavním dílem je epická skladba Prométheus a Epimétheus, která inspirovala Nietzscheho Zarathustru. Kniha obsahuje překlad všech zmínek o Spittelerovi v Nietzscheho dopisech, spolu s jeho letákem Mé styky s Nietzschem a recenzemi, což osvětluje fascinující vztah mezi těmito dvěma mysliteli. Dále je zde soubor esejů Pravda se směje, který zahrnuje 99 vtipných a kritických textů na literární, hudební i obecně lidská témata. Kromě esejů jsou zařazeny tři povídky a řada básní. Tento svazek je určen k čtení, během něhož se odhaluje autorův život, proložený subjektivními úvody a dodatky překladatele, který se podělí o svůj výběr textů. Překladatel také čtenáře uvede do svého světa a připomíná nadčasovost Spittelerových myšlenek. Kniha objevuje pro českou kulturu opomíjeného autora velké výrazové síly a přináší první český překlad Prométhea a Epiméthea, o němž Romain Rolland prohlásil, že jeho překlad do francouzštiny bude největším darem francouzskému národu.

Téma transgeneračního přenosu se v moderní době začalo šířeji řešit v souvislosti s výskytem symptomů traumatu u netraumatizovaných potomků obětí holocaustu. Předci však hráli významnou úlohu už v prastarých či „primitivních“ kulturách. Roli předků v prožívání jednotlivce dosud zpracovala i řada psychoterapeutických škol (Freud, Jung, Boszormenyi-Nagy, koncept genosociogramu atd.). Různé poznatky týkající se vlivu předků na náš život nakonec vedly k jisté rehabilitaci Lamarckovy evoluční teorie a vytvoření konceptu epigenetiky, jež studuje změny ve fungování genů na základě prožitků daného jedince. Tím vším se zabývá autor knihy Tajemství předků a za pomoci mnoha kazuistik z vlastní praxe rozebírá témata jako rodinná tabu, role, legendy, traumata, zdroje, vztahy k riziku, vazby nebo přivlastňování a vylučování některých členů rodiny. Nabízí také způsoby, jak s transgeneračním přenosem pracovat v rámci psychoterapie i vlastního života. Kniha je psána pro všechny, kteří chtějí získat široce pojatý přehled o tomto fascinujícím tématu.