Miroslav Marcelli Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Der Discours de la méthode, 1637 anonym publiziert, gilt als das erste und wirkmächtigste Manifest des neuzeitlichen Rationalismus und wissenschaftlichen Methodenbewußtseins. Im Sinne eines „Vorberichts“ entwickelt Descartes in seiner ersten Druckschrift die Regeln eines konsequenten, am Vorbild der Mathematik orientierten Verstandesgebrauchs: die von ihm begründete und später weiter ausgeführte Methode des radikalen Zweifels. Der französische Text folgt der großen Standardausgabe der WerkeDescartes von Adam und Tannery, lediglich die Orthographie wurde modernisiert. Die Neuübersetzung des Textes durch L. Gäbe erfolgte unter Heranziehung der älteren Übersetzungen von A. Buchenau und K. Fischer und unter Benutzung des Kommentars von É. Gilson. Gelegentliche Hinweise beziehen sich auf die von Descartes anerkannte lateinische Version in den „Specimina philosophica“. Für die zweite Auflage wurde der Text durchgesehen und mit Registern und einer Bibliographie versehen.

Významný slovenský filozof Miroslav Marcelli prednášal na Katedre filozofie Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde teraz pôsobí ako emeritný profesor. V súčasnosti prednáša na Katedre filozofie Fakulty humanitných vied Karlovej univerzity v Prahe. V najnovšej monografii je predmetom jeho záujmu problém racionality v perspektíve filozofických, psychologických a semiotických skúmaní. Populárnou formou sa zameriava na problematiku myslenia. Základnou otázkou týchto skúmaní znie: čo robí podstava slávnej Rodinovej sochy, jeho Mysliteľ? Zameriava sa na hľadanie odpovede na túto otázku – na filozofické prístupy, ktoré sa odvolávajú na novovekú racionalistickú tradíciu a predovšetkým na jej východiská v Descartovom chápaní rozumovej podstaty človeka ako veci mysliacej. Vychádza v edícii IDEA.

Esej Nové besedy nabízí hlubší zamyšlení a originální náhled na klíčové otázky, které nese život v současné společnosti. Významní a cenění autoři nahlíží na téma z pohledu různých vědních oborů. Čemu věřit? Orientace ve společnosti a každodenním dění a vztahování se ke světu vychází také ze schopnosti a možnosti rozeznat fakta od názorů a od nepravd; vidět jasně obrysy věcí a událostí a kriticky myslet o jejich obsahu. Kromě světa reflektovat i sebe, svojí pozici v něm, a pak činit rozhodnutí. Pojmy jako pravda a pravdivost byly samozřejmě vždy víceznačné. Avšak i když jak historickou, tak aktuální mnohoznačnost takovýchto kritických pojmů budeme brát jako nutné východisko, je současný kontext, v němž se má člověk rozhodovat a konat, znejišťující v tolika oblastech a nabízející tak vrstevnaté a typově různé víceznačnosti, že se stává neustále obtížnějším najít jakési „pevné body“, o které by se jeho každodenní existence, vytváření názorů a praktické jednání mohly opřít. Co jsou ty oporné body, ostrůvky možností důvěry? Jsou v konkrétních lidech, v institucích, v umění, v systémech, inteligenci, určitých poznatcích, postupech či vědách? Nad tématem „Čemu věřit“ se zamýšlí autoři nakladatelství Nová beseda, kteří jsou odbornými autoritami a mysliteli v různých oborech a oblastech poznání.

Počas posledných pár rokov nám internetové siete ponúkli neuveriteľnú a prednedávnom ešte nepredstaviteľne rýchlu formu komunikácie. A vývoj pokračuje. Každý deň vykonáme ďalší malý krok smerom k budúcnosti. Filozof Miroslav Marcelli sa vo svojej esejistickej skici Myslenie v sieti venuje fenoménu kolektívneho myslenia, a to predovšetkým v súvislosti s nástupom nových komunikačných a informačných technológií. Ide o tému, ktorá sa vo svete stáva predmetom naliehavej pozornosti a mnohých diskusií, no v slovenskom prostredí sa vyskytuje len výnimočne. Východiskom úvah Miroslava Marcelliho je fenomén stelesňujúci paradox dnešnej doby. V spoločnosti, ktorá zdôrazňuje význam ľudského indivídua a odvracia sa od dávnejších foriem kolektivizmu, začínajú pred nami vystupovať rozličné formy kolektívnej inteligencie. Ako toto kolektívne a vo svojej podstate anonymné myslenie vstupuje do našej existencie vo svete? Vzniká takto nová podoba kolektivizmu, alebo možno hovoriť skôr o ostrovčekoch myslenia, ktoré hľadajú spôsob, ako uchopiť celok prostredníctvom siete? Esejistická kniha Miroslava Marcelliho Myslenie v sieti vychádza ako súčasť edície Skica, ktorú vydáva Vydavateľstvo Absynt pod zavedenou značkou Kalligram.

Zborník príspevkov z konferencie Bratislavského samosprávneho kraja - Dni európskeho kultúrneho dedičstva 2014 Kapitoly: Konferencia BSK k Dňom európskeho kultúrneho dedičstva, Ad: Veľká vojna, Bratislavská župa v politických plánoch Dohody a česko-slovenského zahraničného odboja, Veľká vojna ako akcelerátor modernizačných procesov v spoločnosti, Ohrozenie z neba-Odraz I. svetovej vojny v mestskom plánovaní a architektúre Bratislavy, Prvá svetová vojna a výnimočný režim v Bratislave/Prešporku ako centre župy, Ľudské straty Veľkej vojny na príklade Senca vo svetle vybraných prameňov, Bojiská a vojnová každodennosť 72. prešporského pešieho pluku, Tvorba architekta D.S. Jurkoviča v kontexte Veľkej vojny, Pomníky I. svetovej vojny v Bratislavskej župe, Pomníky I. svetovej vojny - k niektorým aspektom ich výstavby a hodnotenia.

Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer a podobně jako v poezii prokletého básníka kontrastuje krása a ošklivost, v Gerbocově díle stojí děs po boku rozkoši. Právě hranice, kde se obě charakteristiky stýkají, je pro Gerboce místem, kde setrvává, je jím fascinován a zkoumá je coby nebezpečnou zónu samoty a strachu. Výrazovým prostředkem je mu punková estetika ošklivosti nebo ještě lépe estetika terorismu, která svou otevřeností vyvolává nejdříve odpor a nevoli, je však ve své záhadnosti přitažlivá. Téměř monochromní barevnost odkazuje na barvy těla, jeho vnějšek i vnitřek, krev, kůži, sliznice, oheň i hnilobu. Tematicky se Gerboc obrací k berlínskému kabaretu dvacátých a třicátých let minulého století - tavícímu kotlíku dekadentních kulturních tradic střední Evropy, dále k pornografii a sexualitě versus erotizujícím náboženským motivům či obrazům Francisca Goyi. Umělcova tvorba je často odrazem několika souběžně probíhajících dějů. Divák v tomto osobním střetu čelí svému vlastnímu podvědomí, skrytým touhám a zakázaným rozkoším. Kniha vychází v dvoujazyčném anglicko-českém vydání.

Publikácia obsahuje 18 textov prevažne slovenských a českých autorov, no taktiež dve prekladové štúdie, ktoré by na 260 stranách mali pomôcť čitateľom lepšie pochopiť fenomén francúzskeho filmu noir a zasadiť jednotlivé filmy do širšieho (nielen kinematografického).

Čím pre nás kedysi bolo mesto? Mysleli sme si, že je naším dielom, že ho môžeme založiť a utvárať podľa vlastných predstáv, že v sebe stelesňuje rozumný plán usporiadania spoločenstva, ktoré sa vytrhlo spod vlády prírody a prijalo vlastné zákony. Dlho sme si mysleli, že rast miest potrvrdzuje našu prevahu nad prírodou a približuje nás stavu, keď vo svete definitívne zavládnu zákony obce. Filozofia nás pripravovala na pobyt v tomto vlastnom, rozumne zariadenom svete.

Známy slovenský filozof Miroslav Marcelli sa vo svojej novej knihe venuje filozofii ako mestskej záležitosti a vývin filozofického myslenia spája s vývinom mestského priestoru. Filozofické koncepcie mesta sa tu stávajú predpokladom pre bližšie určenie postojov, aké moderní ľudia zaujímajú k mestskému prostrediu, v ktorom žijú.

Roku 1886, včase najväčšej Masochovej slávy, použil lekár Krafft-Ebing vo svojom diele Psychopathia sexualis po prvý raz pojem masochizmus, odvodený od spisovateľovho mena, pod ktorým zhrnul symptómy istej sexuálnej perverzie. Venuša v kožuchu patrí k najúspešnejším erotickým prózam rytiera Leopolda von Sacher-Masocha. Gilles Deleuze, jeden z najoriginálnejších francúzskych filozofov druhej polovice 20. storočia, vyzdvihuje literárnu hodnotu Masochovho diela, analyzuje sadizmus a masochizmus, ich rozdiely a súvislosti. Gilles Deleuze Je jedním z nejoriginálnějších a najinspirativnějších francouzských filozofů druhé poloviny 20. století. Při rozvíjení své vlastní filozofické problematiky se často obracel k podnětům, které se zrodily v takových oblastech jako literatura, film, výtvarné umění nebo i kvantová mechanika, biologie a neurologie. Charakteristickým znakem jeho myšlení je schopnost zachytit mnohotvárnost a nezredukovatelnou jedinečnost kulturních, vědeckých a společenských pohybů. Tuto svou schopnost v plné míře projevuje i v práci o Sacher - Masochovi, vydané původně v roce 1967. Deleuze zde s velkým porozuměním představuje literární podoby jeho díla a zároveň usiluje rozbít zjednodušující koncepci sadomasochistické jednoty, kterou přijímá psychoanalýza.

Miroslav Marcelli v knihe Príklad Barthes sleduje líniu myslenia francúzskeho filozofa, literárneho kritika a semiológa Rolanda Barthesa, aby ju mohol vzápätí opustiť a predĺžiť, rozšíriť priestor filozofovania o svoju vlastnú trasu.

Portrét významného spisovateľa strednej generácie slovenských prozaikov, ktorého prózy sú rafinovane konštruované ako mnohovýznamové, otvorené diela: protagonistovi, rozprávačovi i čitateľovi textu sa ponúka viacero interpretačných hypotéz toho, „čo sa vlastne stalo“.

Slovník obsahuje 2000 abecedne zoradených hesiel z politológie práva sociológie filozofie psychológie a estetiky teda súčastí predmetu náuka o spoločnosti. Je vhodnou pomôckou na prípravu na maturity z tohto predmetu ako aj na prijímacie skúšky na vysoké školy so spoločenskovedným zameraním.

»Nezdá sa mi, ze je potřebné vedieť, čo presne som. Hlavným záujmom v živote a práci je stať sa niekým iným, než ste boli na začiatku. Myslíte si, že by ste mali odvahu napísať knihu, keby ste už na začiatku vedeli, čo budete hovořit' na konci? Čo platí o písaní a ľúbostných vzťalioch, to platí aj o živote. Hra stojí za to len vtedy, keď nevieme, aký bude koniec.« ([2], 9) Michel Foucault

Výborná pomôcka pre stredoškolákov pripravujúcim sa na vysokoškolské štúdium filozofického zamerania. Zaoberá sa dejinami filozofie od najstarších čias po súčasnosť. Je súčasťou stredoškolských učebníc z predmetu náuka o spoločnosti alebo občianska náuka. Učebnica Dejiny filozofie objasňuje termín filozofia, oboznamuje nás s vývinom filozofie a so súčasným stavom jej rozpracovania. Porovnáva filozofiu s mýtom a filozofické myslenie s mýtickým myslením. Je rozčlenená na niekoľko kapitol: Úvod do filozofie, Antická filozofia (raná grécka, klasická grécka a poklasická grécka filozofia), Stredoveká filozofia (Patristika, Scholastika), Novoveká filozofia (renesančná, klasická novoveká, poklasická filozofia 19. stor. a moderná filozofia). Vydanie prvé

Autor sa snaží z dejín filozofie zvýrazniť tie momenty, na ktorých je možné dokumentovať nemeniaci sa zmysel, charakter a možnosti filozofie.

»Dieses Buch muss als eine vergleichende Studie gelesen werden. Was ich wollte, war, eine bestimmte Zahl von Elementen nebeneinander zu zeigen – das Wissen von den Lebewesen, das Wissen von den Gesetzen der Sprache und das Wissen der ökonomischen Fakten – und sie mit dem philosophischen Diskurs ihrer Zeit in Verbindung zu setzen für einen Zeitraum, der sich vom siebzehnten bis zum neunzehnten Jahrhundert erstreckt.« (Foucault)