Georg Henrik von Wright Bücher

This analyzes in depth such topics as logical compulsion and mathematical conviction; calculation as experiment; mathematical surprise, discovery, and invention; Russell's logic, Gödel's theorem, Cantor's diagonal procedure, Dedekind's cuts; the nature of proof and contradiction; and the role of mathematical propositions in the forming of concepts.

Erklären und Verstehen, vielleicht von Wrights bekanntestes Buch, zeigt den Einfluss von Wittgenstein, markiert jedoch einen klaren Bruch mit dem Positivismus seiner Jugend. Er schlug vor, dass menschliches Handeln nicht kausal durch wissenschaftliche oder 'natürliche' Gesetze erklärt werden könne, sondern 'intentionell' verstanden werden müsse – ein Konzept, das mit Wünschen und Überzeugungen verbunden ist, die in einem sozialen und kulturellen Kontext entwickelt wurden. Das Buch enthält viel originelles Material und aufschlussreiche Neuinterpretationen einiger bekannter Theorien und Argumente. Die behandelten Themen umfassen Kausalität, Handlung, Verifizierung von gnomic Aussagen, praktische Inferenz und deren Verwendung zur Erklärung von Handlungen sowie die Struktur der Erklärung in der Geschichte.

Joachim Schulte ist Autor mehrerer Bücher über Ludwig Wittgenstein und Mitherausgeber der Kritischen Editionen von Wittgensteins Hauptwerken.

Tento žiak a nástupca Ludwiga Wittgensteina na poste profesora filozofie Cambridgeskej univerzity je známy nielen ako autor závažných prác z oblasti teórie poznania, ale aj ako editor zobraných Wittgensteinových spisov. V centre Wrightovho záujmu je problematika humanizmu, jeho miesta vo svete zmietanom krízami najrozmanitejšieho charakteru. Sám autor (1916 – 2003) charakterizoval svoje práce ako úsilie o „diagnózu nášho času“. Podhubím jeho uvažovania sú diela svetovej literatúry, historiografie i vlastné životné skúsenosti vo svete, ktorý ho obklopuje.

Překlad jedné z nejvýznamnějších prací klíčové osobnosti filosofie 20. století chce českému čtenáři zprostředkovat systematicky cenný příspěvek k diskusi o metodologii vědeckého vysvětlování. Von Wright v něm plodně využívá a spojuje nosné motivy analytické i kontinentální tradice a pohybuje se tak v poli nerespektujícím mnohdy uměle zdůrazňovanou a pěstovanou dichotomii těchto dvou linií filosofie 20. století.