Jaroslav Putík Bücher

Deníkově stylizované záznamy z období let 1968 - 1989. V první a dosud nepublikované části Odchod ze Zámku zachycuje autor přelomové období, v němž byly pohřbeny naděje pražského jara 68. Druhá část Odysea po česku je věnována po všech stránkách utlumeným letům normalizace.

Novela autora, známého svými reportážemi, vypráví příběh mladého chlapce, který se vrací z koncentračního tábora s podlomeným zdravím. O jeho záchranu bojuje řada lidí. Spisovateli však jde o analýzu duševních stavů nemocného i jeho statečného zápasu o vlastní uzdravení.

Deníkové zápisy českého spisovatele Jaroslava Putíka z let 1971 až 1989 vznikaly spontánně a bez předem vytčeného záměru. Čtenáři se tak dostává do rukou autentické a zároveň literárně mimořádně zdařilé svědectví o celém období tzv. normalizace.

Vypravěč je nedobrovolně vtažen do milostného příběhu svého kamaráda, vysokého komunistického funkcionáře a mladé malířky. Aniž si to uvědomuje, začne se měnit i jeho vlastní život. Kapitoly jsou proloženy "minipříběhy", které zdánlivě s dějem nesouvisí, ale celkový dojem je velice zajímavý.

Čtyřiadvacet psychologických povídek, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. Protagonisté těchto malých povídek z různého času i prostředí procházejí nevýznamnými i mezními příhodami a střety se všemi tragikomickými nejistotami doby. Je nám servírován výsměch i pochopení, vzlety i dopady. Autor ví, o čem píše, jeho pozorovací schopnosti jsou vynikající, jeho vyjadřování pregnantní.

Spisovatel Jaroslav Putík patří k těm autorům, s jejichž tvorbou jsme se v posledních dvaceti letech mohli setkávat pouze prostřednictvím exilových nakladatelství a neoficiálních edic. K takto publikovaným dílům patří Putíkovy knihy Muž s břitvou, Červené jahody, Odchod ze zámku i Volný let voliérou. Tento pozoruhodný román líčí příběh skupiny podnikavců a malých dobrodruhů, kteří se rozhodnou skončit s nehybností prázdných roků a přelstít zákony života ve voliéře – tedy ve společnosti sedmdesátých a osmdesátých let. S bohatým využitím bizarních prostředků, nadsázky, grotesky, absurdity, autor vytváří sugestivní obraz ještě nedávných poměrů a jejich odrazu v pocitech i jednání lidí, ukazuje touhu po svobodě i různé cesty k ní. Román je současně ironickým komentářem českých dějin a rolí herců vystupujících na jejich prknech.

Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní pátrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, poválečnýmiudálostmi a nakonec vyúsťuje do překvapivého závěru.