Ludvík Kunc Bücher

Kniha „Můj přítel rys“ není jen povídáním o šelmě a jejím životě. Je to zpověď člověka, který zasvětil celý svůj život šelmám a který své srdce daroval potomkovi divoké rysice. Člověka, který se stal matkou i otcem polodivokého karpatského rysa ostrovida a který poznal, jaké to je, když se rodičovské radosti a strasti podaří přetavit v ryzí přátelství. V této knize se dozvíte, jak moc Ludvík Kunc miloval svého rysa Sixiho. S jakou láskou se o něj staral a že mu Sixi stejnou láskou vracel. Dozvíte se, co všechno Ludvík Kunc se svým jedinečným přítelem zažil a na co dnes, po odchodu Sixiho, nejčastěji vzpomíná. Je to kniha, která vás chytne za srdce a už nikdy nepustí. Kniha „Z medvědích a vlčích brlohů“ vznikla z materiálů posbíraných během příprav na knihu Život s karpatským rysem.

Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo nadšení pro tento kraj. Čtenáře oslovuje „bratříčku“ a vystupuje zde jako skautský rádce, či kmenový vypravěč navrátivší se z dalekých cest. Mluví k tichému dítěti, které hltá každé slova a chce také navštívit ty kraje, čtenář vnímá každé slovo a sní. Je tam v horách a cítí mateřídoušku, třese se zimou u chladných bystřin a vychutnává si výtečný kousek brambory, kterým ho podaroval starý bača. Mimo kapitol s názvy pohoří, která popisují, je zde i první bratrské slovo, poslední bratrské slovo a 13 kapitol jiného rázu, jmenují se hry. Jsou uvedeny citátem a nachází se vždy jedna po dvou či třech popisech hor. Jsou to rady, úvahy, doporučení. Například první „Hra na poutníka s lehkým srdcem“ je o způsobech cestování a trávení dovolené, o množství nutných věcí k cestování, o lehkosti a hlavně o svobodě. Další hry jsou například na diamantové zdraví, na hvězdný širák, na hlad, na vlčí dech a gazelí nohy, na pocestnou radost. Na první pohled jsou tyto hry radami, jak cestovat. Po jejich přečtení ovšem čtenář uvažuje rozsáhleji, o přírodě, o potřebách jedince, o svobodě, o štěstí.

Jaroslav Monte Kvasnica zasvětil knihu své životní lásce: vlkům. Psovitým šelmám i domestikovaným psům se věnuje již takřka půl století. Ve své knize se J. M. Kvasnica podrobně zabývá vlčí minulostí, přítomností i „věští“ vlčí budoucnost. Objasňuje vlčí etologii, loveckou strategii, společenskou hierarchii a výchovu mláďat. Důsledně vyvrací vžité pověry, lži i polopravdy, které mezi lidmi o těchto největších psovitých šelmách kolují, snaží se fenomén vlka demýtizovat a usiluje o jeho absolutní zákonnou ochranu. Knihu Krajina s vlky doprovodil unikátními fotografiemi Filip Chludil a ilustracemi výtvarník a terénní biolog Ludvík Kunc. Vázaná A4, 248 stran, dodací doba 2-7 dní. Kniha přináší i v kontextu k vlkům výstižný pohled na způsob života ostatních psovitých šelem. V posledních několika letech se J. M. Kvasnica s fotografem Filipem Chludilem vydali pátrat po vlcích nejen do Moravskoslezských Beskyd (kde sledují migrační vlčí stezky ze Slovenska a Polska na Moravu) a do slovenských pohoří, ale i do Bělověžského pralesa v Polsku, do italských Abruzz, do Středofrancouzského masívu, Provensálských a Přímořských Alp ve Francii, do Jordánska, Sýrie atd.

Autor neobvyklé, krásné knížky prožil třináct let ve společnosti největší evropské kočkovité šelmy - karpatského rysa ostrovida. Potomek divoké rysice vyrůstal v ostravské zoo v péči lidí, když přirozená matka o svá mláďata nejevila zájem. Dostal jméno Sixi a byl svého času velmi populární, velký zájem o něho měli fotografové a filmaři. Tento divoký rys chovaný polokrotkým způsobem měl však jako jediný takový rys v celé Evropě schopnost ulovit si svou potravu. Bylo to pozoruhodné - ale jen autor knížky ví, co to dalo času, práce, trpělivosti a zaujetí žít s nádherným zvířetem, často daleko od lidí, uprostřed velebné přírody, a pozorovat Sixiho na ,,rysích ochozech". Co všechno Ludvík Kunc prožil? Co viděl a pociťoval? Na co dnes - po odchodu Sixiho do věčných lovišť - nejčastěji vzpomíná? Vše se dočtete v této zajímavé knížce.

Pracovník ostravské ZOO vypravuje o zážitcích z chovu rysů.

V poeticky laděné knížce se autorka vyznává ke své veliké lásce- karpatské přírodě, kterou stejně poetickými akvarely vyzdobil Ludvík Kunc. Zprvu se autorka nechala několik desetíletí opájet a vábit Duchem Karpat a nyní se sama snaží přivábit Ducha těchto východních a místy dosud "necivilizovaných" hor, aby vstoupil do její knihy a promluvil z ní i k čtenářům.

Kniha botaničky Věry Koutecké Vábení ostravské robky provází čtenáře regionem, v němž by asi hledal přírodní poklady málokdo – snad jen zasvěcený biolog je ochoten se brodit černými usazeninami v okolí odkališť, rozhrnovat neudržované houští v místech, kde vlastně nedávno stávala města, vesnice, ale i svérázné hornické kolonie – osídlení se na mnoha částech Karvinska propadlo doslova pod zem, která byla v nejhlubších prohlubních zaplavena vodou. Pokud tyto projevy poddolování nebyly zavezeny v rámci technicky řešených rekultivací, dokázala příroda za pár let po jejich vzniku učinit doslova ráj pro mnohé rostliny i živočichy, často velmi vzácné a pod dýmajícími komíny nehledané – velkým překvapením pro mnoho čtenářů jistě bude mnohočetný seznam chráněných nebo ohrožených druhů v předposlední kapitole knížky. A aby čtenář nemusel příliš napínat představivost, je téměř každá stránka textu provázena realisticko-poetickými ilustracemi zkušeného krajináře a milovníka všeho živého, ale šelem, zvl. kočkovitých především, dlouholetého pracovníka ostravské ZOO Ludvíka Kunce. Tak tedy – vzhůru či dolů k haldám, odkalištím, ale i netušeně divokým řekám, prastarým stromům – vládce zdejšího ptactva orel mořský již pátrá po kořisti…

Nebo aspoň tygra, či levharta… A chtěli by lvi, tygři a levhartik nám domů? Autor se v této knize zabývá obtížnou problematikou chovu velkých kočkovitých šelem v zajetí. Jsou tou správnou cestou zoologické zahrady, či přístup manželů Adamsonových? Co znamenají ve vztahu k divokým zvířatům slova respekt, soucit, odpovědnost? Kombinací názorů světových odborníků na chování zvířat, jako je např. Dr. K. Lorenz, a vlastních pozorování a zkušeností s chovem rysů, levhartů a dalších kočkovitých šelem vytváří autor prostor k mnoha úvahám a snad i k lepšímu chápání povahy a potřeb tvorů, od kterých máme možnost se mnohému naučit, pokud budeme mít dobrou vůli.

Vzpomínky starého hajného. Medvědi, vlci a rysi v příbězích. Seznamte se se starým hajným Müllerem, který znal les a život v něm jako málokdo. Podle pamětníku prý dokonce uměl odhadnout, co v dané chvíli v jeho revíru právě dělá ten který srnec, jelen nebo divočák. Však také dlouhých padesát let procházel po úzkých stezkách prastarými porosty a protože dovedl čekat a zase čekat, mnohé viděl, prožil a pochopil. Na jeho cestách nebyla nouze o dramatická setkání s naší největší šelmou medvědem, v hlubokých lesích na něho zaútočil poblázněný osmerák a jindy panu hajnému div neklesala hlava pod tíhou velkého černého ptáka, který si na ni usedl se svým krásně rozevřeným vějířem a jako trubadúr lákal svoje slípky. Kniha vydává i další pozoruhodná svědectví o životě medvědů, vlků a rysů ostrovidů, migrujících ze sousedního Slovenska i do českých hor. Ludvík Kunc s nimi má i osobní zkušenosti a dává k dobru další příhody a zajímavosti.