Zdeněk Laštůvka Bücher

The insect order Lepidoptera is the last insect group of which no systematic species review has been compiled from the territory of the former Czechoslovakia with its historical provinces of Bohemia, Moravia and Slovakia.

Průvodce faunou ČR je příručka určená svým formátem a obsahem pro pochůzky přírodou. Umožňuje určit běžně se vyskytující, hospodářsky či jinak významné nebo zajímavé druhy našich živočichů v rozsahu od malých vodních organizmů (houby, žahavci) až po savce. Všechny druhy jsou zobrazeny na barevných tabulích, na protilehlé straně je vždy připojen krátký text charakterizující jednotlivé druhy, jejich velikost, početnost, prostředí, dobu výskytu, údaje o rozmnožování a významu. U některých druhů jsou připojeny i rozlišovací znaky k odlišení od podobných, v knize nepojednávaných druhů. Kniha obsahuje 186 barevných a dvě černobílé tabule, dále pak větší počet pérovek, přehled literatury k jednotlivým živočišným skupinám a rejstříky českých a vědeckých jmen. Text je dílem 26 odborníků, kromě nich se na knize podílelo osm výtvarníků, fotografie pak kromě autorů samotných poskytli ještě další tři fotografové.

Připravovaný poslední díl atlasu, zaměřený na motýly s denní aktivitou, je završením čtyřdílné řady atlasů motýlů a housenek střední Evropy. Kromě většině čtenářů známých čeledí denních motýlů, jako jsou otakárkovití, běláskovití, babočkovití, modráskovití a soumračníkovití, zde budou zahrnuty i méně známé čeledi motýlů s výlučně denní aktivitou: vřetenuškovití, nesytkovití a okenáčovití. Na rozdíl od většiny tzv. nočních motýlů, o kterých pojednávaly předchozí tři díly, jsou denní motýli pro svůj nápadný zjev mezi hmyzem považováni za jeden z fenoménů přírodní krásy a v lidském povědomí představují symbol křehkosti a zranitelnosti. S výjimkou odborníků si však málokterý z nás stačil uvědomit, že současný překotný vývoj lidské civilizace, provázený necitlivými zásahy do životního prostředí, se významnou měrou podepisuje na prudkém úbytku motýlů. K nalezení odpovědi a pochopení, proč je žádoucí zachovat toto přírodní dědictví i dalším generacím, by měl přispět i závěrečný díl této řady atlasů.

Tento svazek o drobných motýlech navazuje na sérii „Motýli a housenky střední Evropy“ a zahrnuje 39 čeledí s 1166 druhy. Druhy nalezené v Česku a na Slovensku jsou stručně charakterizovány a vyobrazeny. U každého druhu jsou uvedeny důležité informace jako rozpětí křídel, determinační znaky, hostitelské rostliny, doba výskytu dospělců a housenek, biotop, rozšíření a poznatky o výskytu v našem regionu. Středoevropské druhy jsou zmíněny s komentářem v závěru charakteristiky příslušné čeledi nebo u příbuzných druhů. Publikace obsahuje kapitoly o druhovém bohatství motýlů, historii jejich studia, nomenklatuře, morfologii a biologii, rozšíření a původu motýlí fauny, nepůvodních druzích, mizení a ochraně motýlů, a metodách jejich pozorování a určování. Dosud neexistuje souborná publikace o drobných motýlech střední Evropy s vyobrazením všech zde zjištěných druhů. Tato publikace by měla sloužit jako výchozí zdroj informací a určovací příručka pro specialisty a přírodovědné nadšence, a podnítit zájem o intenzivnější studium drobných motýlů.

Tento svazek uzavírá šestidílnou sérii Motýli a housenky střední Evropy, vydávanou Nakladatelstvím Academia od roku 2007. Je do něj zařazeno zbývajících jedenáct čeledí. Všechny druhy nalezené v Česku a na Slovensku jsou stručně charakterizovány a vyobrazeny, celkem jde asi o 1200 druhů. Ke každému je uvedeno rozpětí křídel, případně důležité determinační znaky, hostitelská rostlina, doba výskytu housenek a dospělců, biotop, celkové rozšíření a poznatky o výskytu na našem území. Ostatní středoevropské druhy (celkem je ze střední Evropy známo asi 1500 druhů těchto čeledí) jsou alespoň zmíněny, případně krátce komentovány. Kompletní série atlasů tak poskytuje základní informace o všech čeledích a naprosté většině středoevropských druhů motýlů, čímž nemá u nás ani jinde ve střední Evropě obdoby.

Učebnice Zoologie obsahuje základní informace o morfologii, ontogenetickém vývoji, chování, ekologických vztazích a další. Vydalo nakladatelství KONVOJ, Brno 1996, pro Moravský svaz VTS. Vydání první, stran 266, 25 ilustrovaných tabulí.

V této knize najdete na 600 stranách stručné charakteristiky všech významných chorob, škůdců a fyziologických poruch ovocných dřevin a révy vinné střední Evropy. Zvláštní důraz je věnován druhům, které se do střední Evropy rozšířily v posledních letech v důsledku změny klimatu. U všech významnějších chorob a škůdců jsou uvedeny příznaky poškození, význam a způsoby ochrany v ekologické produkci. Všechny choroby, škůdce, užitečné organizmy a prostředky ekologické ochrany charakterizuje více než 1200 fotografií, 81 autorů, ze 13 států. Moderní přístupy, integrované a ekologické systémy pěstování, ekologická ochrana, zdravá produkce. Těmito hesly můžeme charakterizovat nové, již třetí vydání této obsáhlé publikace, vycházející z „dílny“ firmy BIOCONT Laboratory. V tomto částečně přepracovaném a rozšířeném vydání jsou zařazeny další kapitoly, které reagují na výsledky nejnovějších výzkumů a posunují systémy pěstování i ochrany ovocných dřevin i vinné révy výrazně kupředu.

Cílem vysokoškolské učebnice je seznámit čtenáře s problematikou a náplní předmětu Zoologie.

Na rostlinách a jejich vývoji demonstruje autor význam vody pro život na naší planetě. Přístupnou formou seznamuje s fyzikálně chemickými vlastnostmi vody, s počátky života na Zemi, s vodním provozem v buňkách a v celých rostlinách. Ukazuje, jak se jednotlivé druhy rostlin přizpůsobily životu na souši a v extrémních klimatických podmínkách a varuje před devastací přírodního prostředí včetně vážného ohrožení vodních zdrojů.

Metodika hodnocení biodiverzity a zdravého prostředí

Přírodní rezervace Pavlovské mokřady se nachází ve vrcholové části Drahanské vrchoviny východně od obce Benešov u Boskovic. Její nadmořská výška se pohybuje kolem 650 m a její rozloha je 125,4 ha. V území převládají různě antropogenně ovlivněné mezofilní až hygrofilní louky, v menší míře jsou zastoupeny mokřadní olšiny a vrbiny a malé zbytky vrchovištních a přechodových rašelinišť. Lepidopterologický průzkum rezervace proběhl v letech 2018 a 2019. Celkem bylo zaznamenáno 1141 druhů motýlů, patřících do 61 čeledí, což představuje 33 % naší motýlí fauny. Jsou vymezeny a částečně vyobrazeny charakteristické druhy jednotlivých biotopů nebo hostitelských rostlin, druhy zvláště chráněné a ohrožené. Zvláště významné nálezy jsou krátce komentovány. V nadregionálním měřítku, resp. pro území Jihomoravského kraje jsou nejvýznamnější druhy vrchovišť a rašelinišť a druhy horských poloh. Regionálně významné jsou také mnohé mokřadní druhy, soubory druhů s potravní vazbou na břízu a olši a druhy vázané na mezofilní až hygrofilní luční porosty.

Za uplynulých přibližně 120 let bylo na území CHKO Pálava zaregistrováno 2512 druhů motýlů, přičemž zhruba 2370 z nich se v území vyskytuje v současnosti. Z nich 17 je v rámci Česka dosud známo jenom odtud. V úvodních kapitolách jsou stručně charakterizovány přírodní poměry a rekapitulována historie výzkumu motýlů. Systematický přehled všech zjištěných druhů je doplněn odkazy na zdroje faunistických údajů, a kromě nejběžnějších druhů jsou uvedena také konkrétní naleziště. Další kapitoly jsou věnovány celkovému hodnocení diverzity motýlů území, charakteristickým druhům jednotlivých biotopů, změnám v druhovém složení fauny, druhům zvláště chráněným podle aktuální a připravované legislativy (27, resp. 25 druhů), zařazeným do Červeného seznamu bezobratlých (250 druhů) a významným entomologickým lokalitám v okolí Pavlovských vrchů. O! d počátku 20. století z území vymizelo asi 10 % druhů denních a necelé 1 % druhů ostatních motýlů. Trend úbytku se více než na druhové úrovni projevuje poklesem počtů jedinců. Celkem 110 významných druhů je vyobrazeno.

V uplynulých přibližně 30 letech byl na území evropsky významné lokality Soutok-Podluží (JV Česka) prováděn různě intenzivní výzkum motýlů, nemnoho faunistických údajů pochází z dřívější doby. Celkem bylo zaregistrováno 1838 druhů. Největší skupinu (asi 67 %) tvoří široce rozšířené, ubikvistní druhy, druhou početnou skupinou jsou lesní druhy (18 %), asi 7 % druhů vykazuje výraznější vazbu k lužnímu prostředí (lužnímu lesu nebo mokřadům), asi 5 % k sušším písčitým vyvýšeninám (hrúdům) a asi 3 % připadá na luční druhy. Systematický přehled všech zjištěných druhů je doplněn konkrétními nalezišti a odkazy na publikované i nepublikované faunistické údaje. Význačné nálezy, druhy s výraznější vazbou k lužním biotopům, zvláště chráněné druhy (16) a druhy zařazené do Červeného seznamu bezobratlých (113) jsou blíže komentovány.! Zdobníček Cosmopterix feminella Sinev, 1988 je uveden jako nový druh pro Česko, výskyt kukléřky Cucullia gozmanyi (Ronkay Ronkay, 1994) je pro území Česka spolehlivě doložen. První konkrétní faunistické údaje jsou také uvedeny pro dříve neodlišované druhy Batrachedra confusella Berggren, Aarvik, Huemer, Lee Mutanen, 2022 a Coleophora paucinotella Toll, 1961. Celkem 90 významných druhů je vyobrazeno.

Přehled druhů motýlů zjištěných na území města Brna, analýza změn za uplynulých 200 let, komentáře k významným, ohroženým a chráněným druhům.

Denní motýli (Papilionoidea) a vřetenušky (Zygaena spp.) představují z pohledu ochrany biologické rozmanitosti vhodné modelové skupiny hmyzu. Přítomnost konkrétních druhů umožňuje efektivně zhodnotit biologickou kvalitu dané lokality a dlouhodobý monitoring populací nám může ukázat, zda jsou naše snahy o podporu biodiverzity (například cílenými managementovými zásahy) úspěšné. Úvodní části obsahují informace o ohroženosti našich denních motýlů a vřetenušek, o způsobech, jak široká veřejnost může přispět k jejich výzkumu a monitoringu, i konkrétní návod, jak takový monitoring provádět. Na území Česka je registrováno 168 druhů denních motýlů a 15 druhů vřetenušek, přičemž tato publikace představuje určovací znaky pro 131 druhů denních motýlů a všechny druhy vřetenušek. Klíč pro denní motýly neobsahuje druhy na území republiky prokazatelně! vyhynulé, zaznamenané jen jednotlivě v minulosti a nedostatečně doložené. Několik vzácných druhů, se kterými se návštěvník přírody obvykle nesetká, je zmíněno v poznámkách k jejich běžnějším příbuzným. K jednotlivým druhům jsou doplněny stručné informace o jejich biotopových nárocích, hostitelských rostlinách housenek a fenologii. Vedle textové části je publikace vybavena bohatou obrazovou dokumentací názorně ilustrující determinační znaky na vyfotografovaných jedincích.

Na území Česka bylo celkem zaregistrováno 3530 druhů motýlů. Od vydání předcházejícího přehledu druhů v roce 2011 došlo k nárůstu asi o 120 druhů, tj. průměrně asi 10 za rok. Asi 20 dříve započítaných, ale nedostatečně doložených druhů bylo ze seznamu vyřazeno. Z celkového počtu bylo 111 druhů zaznamenáno jednorázově, tj. není doklad o jejich někdejší nebo současné trvalejší přítomnosti v území. Asi 70 druhů z území Česka velmi pravděpodobně vymizelo. Lze tedy počítat s aktuálním výskytem asi 3350 druhů. Z území Čech je známo 3109 druhů a z Moravy (včetně českého Slezska) 3380 druhů. Asi 1200 (35 %) druhů je více méně plošně rozšířeno po celém území, naopak asi 700 druhů (21 %) je výrazně lokálních, známých jen z nemnoha nalezišť. Dalších asi 410 druhů (12 %) je známo jen z českého nebo moravského termofytika. Z nich více než ! 200 dosahuje v moravském termofytiku nejseverněji ve střední Evropě nebo v rámci svého celkového známého areálu. Pouze asi 40 druhů (málo přes 1 %) je omezeno na oreofytikum. K přehledu zjištěných druhů jsou doplněny stručné kapitoly o mizení a šíření druhů, jsou diskutovány jednorázové záchyty, nepůvodní druhy (asi 50 druhů), druhy zvláště chráněné a ohrožené, tvorba českých jmen a nové poznatky o fylogenezi a klasifikaci motýlů. Nálezy některých druhů jsou krátce komentovány.

Za uplynulých přibližně 200 let bylo na území Jihomoravského kraje zaregistrováno 3199 druhů motýlů, přičemž 3034 z nich se v území vyskytuje v současnosti. Asi 240 druhů je v rámci Česka dosud známo jenom z Jihomoravského kraje. V úvodních kapitolách je rekapitulována historie výzkumu motýlů kraje a jsou stručně charakterizovány přírodní poměry. Systematický přehled všech zjištěných druhů je doplněn odkazy na první, případně další nálezy, u významnějších druhů jsou uvedena konkrétní naleziště nebo oblasti výskytu. Následující kapitoly jsou věnovány významným druhům, změnám v druhovém složení fauny, charakteristickým druhům jednotlivých biotopů, druhům původně popsaným z území (13), nepůvodním druhům (44), druhům zvláště chráněným (33) a zařazeným do Červeného seznamu bezobratlých (348). Od poloviny 20. století z území vymizelo! asi 10 % druhů denních a 1 % druhů ostatních velkých motýlů kromě píďalek a můr. V čeledi píďalkovití (Geometridae) a můrovití (Noctuidae) počet nových přistěhovalců překračuje počet vymizelých druhů. Trend úbytku se zrychluje v posledních dvou desetiletích a více než na druhové úrovni se projevuje výrazným poklesem počtů jedinců. Celkem 149 významných druhů je vyobrazeno.