José Rodrigues Miguéis war ein portugiesischer Schriftsteller, dessen Werk, oft im Exil verfasst, von einer ergreifenden Heiterkeit, menschlicher Empathie und einem ausgeprägt portugiesischen Lyrismus geprägt ist. Er erforschte Themen wie Exil und Auswanderung mit einer einzigartigen Perspektive, die seine portugiesische Seele bewahrte. Sein Schreiben umfasst Kurzgeschichten, Romane und Theaterstücke, die oft scharfsinnige Beobachtungen über den menschlichen Zustand bieten. Miguéis' Stil ist von einem tiefen Verständnis für menschliche Kämpfe und Bestrebungen durchdrungen, was seine literarischen Beiträge zeitlos und fesselnd macht.
Dej románu je zasadený do tridsiatich rokov v Belgicku a autor v ňom podáva príbeh Portugalca zo stredných vrstiev. Životný štýl hrdinu, presvedčeného o akomsi vágnom liberalizme, sa mení v okolnostiach nútiacich človeka konať, uvedomiť si skutočnosť okolo seba a začleniť sa do nej. Podnetom k prerodu je dômyselne vykonštruované obvinenie z vraždy a nasledujúca kríza svedomia vo väzení, kde spriada nitky k odhaleniu zločinu.
Sedm povídek významného portugalského exilového spisovatele. Miguéis uprchl ve třicátých letech před diktátorským režimem z Portugalska a usadil se v USA. I když později měl možnost se vrátit, zůstal v exilu až do své smrti, přitom ovšem psal výhradně portugalsky a ve své vlasti došel plného uznání. Tento poněkud rozporuplný životní úděl se mohutně promítá do jeho díla, povídky v této knize nejsou výjimkou. V příbězích atentátníka, který přijíždí splnit svůj úkol do neznámého města, vědce, který z touhy po nezávislosti „prováhá“ svou osudovou lásku, spisovatele s příliš bujnou fantazií, zde i v ostatních povídkách jde především o pocity lidí, vytržených ze svého prostředí a tápajících v cizím světě. Toto téma je zjevně autorovou alfou i omegou a jeho vášnivá touha ulevit své rozpolcené duši prostřednictvím vesměs osamělých literárních hrdinů dává knize jakýsi naléhavý tón. Zajímavé čtení, zvláštním způsobem upřímné, oscilující na hranici tragična a ironického nadhledu, což je zřejmě styl vlastní autorům, jejichž základní životní zkušenosti vyvěrají ze specifického a často nemilosrdného prostředí latinského světa.
Za deštivé únorové noci je z jezera v jednom bruselském parku vytažena mrtvola neznámé ženy a po několika dnech pátrání je dopaden vrah. Zdánlivě nezávazný detektivní příběh se šťastným koncem však teprve začíná. V románě se satirickými a filozofickými prvky, který vypráví oPortugalci, žijícím v Bruselu třicátých let a obviněném z vraždy, řeší portugalský spisovatel otázky lidské svobody a zodpovědnosti, vztah jednotlivce a společnosti a problém mezilidských vztahů.