Evangelíci v Mladé Boleslavi založili roku 1897 kazatelskou stanici, která organizačně náležela ke sboru v Mělnickém Vtelně. Roku 1920 se z ní utvořil samostatný sbor Českobratrské církve evangelické. Už roku 1877, tedy dvacet let před založením kazatelské stanice bylo na boleslavských školách zahájeno vyučování evangelického náboženství. Kniha o dějinách kazatelské stanice vychází ke 120. výročí jejího založení a zabývá se nejen její historií, ale i školami a vyučováním v Mladé Boleslavi.
K vydání připravila, poznámkami, doprovodným materiálem a úvodní studií opatřila Radka Kinkorová. Paměti domažlického děkana Karla Hájka představují mimořádný pramen k dějinám 2. pol. 19. století, a to nejen v čistě lokálním či regionálním měřítku. O jejich prvořadém významu ostatně svědčí už ta skutečnost, že pro řadu regionálních historiků minulosti i současnosti představoval Hájkův rukopis hlavní zdroj informací.
Kniha ukazuje, jak lze psychologických poznatků užívat v případě léčebného ovlivňování úzkosti a strachu. Text je rozdělen do tří částí: obecné, speciální a závěr tvoří dodatky. V obecné části autoři vymezují úzkost a strach ze zorného úhlu dnešní psychologie, následuje jejich přiblížení z pohledu ontogenese a zařazení do rámce současně platné mezinárodní klasifikace nemocí. Ve speciální části seznamují s osmi významnými psychologickými přístupy k této problematice.
Pracovníci pomáhajících profesí se téměř neustále setkávají s lidmi, kteří je seznamují se svými problémy a trápeními. Ke svým klientům mohou mít různý emoční vztah, mohou je obdivovat, litovat, mohou se na ně zlobit, mohou jim být lhostejní. Emoce týkající se klientů by pracovníci pomáhajících profesí neměli potlačovat, ale měli by se je snažit rozpoznat a porozumět jim. Pokud dobře porozumíme vlastnímu prožívání, začínáme být citliví i na prožívání druhých a dokážeme jim lépe pomoci.
