Bohumil Svoboda Reihenfolge der Bücher

Co všechno se vám vybaví, když se řekne Sázava? Řeka, město, Sázavský klášter (v pořadí čtvrtý v Čechách), svatý Prokop, kaple svatého Prokopa, čert orající brázdy, ale také Votočnice, Šternberk a Skalice hor stříbrných… Přenesme se do dávných dob, kdy zdejší kraj obývali sázavští mniši, panstvo a ta nejpočetnější část obyvatel – povětšinou chudí domkáři a zemědělci. Jak vlastně žili? Jaké měli radosti a strasti? A hlavně – kdo jim pomáhal a kde měli ve svém klopotném životě zastání? Po pravdě to v tomhle směru neměli jednoduché. A snad i právě proto své touhy, přání a nenaplněné naděje oděli slovy pověstí, kdy se chudý domůže spravedlnosti i díky pomoci nadpřirozených sil a zlo bude potrestáno. Ať už pomohl či trestal kouzelný stařeček, svatý Prokop anebo čertík…

Je to kniha vpravdě renesanční a humanistická nejen onou charakteristickou směsí antické filozofie, umění a rétoriky, s celou základnou učení Kristova v teorii i praxi, učení, vůči němuž ovšem stojí někdy ve zdánlivém rozporu. Nový duch se tu v oblasti filozofie a umění přenesl na území sociální. Poznané pravdy nebo hypotézy jsou tu namnoze zaobaleny v mnoha beletristických poznámkách a podrobnostech, které mají jednak učinit hlavní myšlenky stravitelnějšími, jednak poskytnout autorovi možnost obrany. Proto také píše Erasmovi v listopadu 1516, když se mu zřejmě dostalo řady příznivých posudků, že si již připadá jako doživotní vládce svých utopijských: "Jako bych si již vykračoval ověnčen oním vznešeným diadémem obilí, v hávu františkánském, s ctihodným žezlem z hrstky klasů. Prodlel jsem příliš často u tohoto nejsladšího snu, ale nadcházející jitřenka mně ubožákovi sen rozptýlila, svrhla mne z knížecího trůnu a volá zpět do mé roboty, to jest k soudu."

Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči. Sázavský klášter, který založil se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi.

Okres komunistycznego reżimu zapisał w historii czeskiego Kościoła najciemniejsze karty. Totalitarna władza dążyła do całkowitego rozbicia chrześcijańskiej wspólnoty. Czesi jak nigdy wcześniej potrzebowali silnego i mądrego pasterza. Przez te wszystkie trudne lata prowadził ich arcybiskup Frántišek Tomašek. Zaprzyjaźniony z Janem Pawłem II arcybiskup wydatnie przyczynił się do rozbicia komunizmu w bloku wschodnim. Po stronie narodu to sporządzona z kronikarską precyzją sylwetka 'ojca biskupa' - jak nazywano Tomaška, a także portret komunistycznej Czechosłowacji.

Autor vystudoval klasické gymnázium v Praze a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Filmovou fakultu Akademie múzických umění. V lednu 1949 byl vyloučen ze studia na FAMU kvůli politickým prověrkám jako křesťan. Pracoval jako novinář, publicista, filmový pracovník a spisovatel. Mezi jeho literární díla patří sborník Laterna magica (1968), Texas – země osamělé hvězdy (1985) a novela Mírně střelená laň (1990, pod pseudonymem Vladimír Nový). Uspořádal sborníky k svatořečení Blahoslavené Anežky České (1989) a Kardinál Tomášek (1994, spolu s J. Hartmanem a V. Vaškem). S Jiřím Reinsbergem napsal knihu Legio angelica a P. Method Klement OSB (2000). Dále publikoval Svedl jsi mě, Hospodine – rozhovory s biskupem Jaroslavem Škarvadou (2000), Knihu o Janu Lebedovi (2003), Hospodin rozjasnil svou tvář – rozhovory s Msgr. Jiřím Reinsbergem (2003) a Víra je můj pevný hrad – rozhovory s arcibiskupem Karlem Otčenáškem (2004). Jako editor zpracoval rukopisy Methoda Klemanta a dalších autorů. Vynikají jeho knihy o kardinálu Tomáškovi Na straně národa (2006) a Kardinál Josef Beran (2008), spolu s novelou Ve znamení trabanta.

Životopis českého teologa, kněze, arcibiskupa pražského, pozdějšího kardinála Josefa Berana - jedné z největších postav našich církevních dějin, jež charakterizovaly a formovaly český národ v době nacismu i v době komunistického režimu.

Kardinál, který se zasloužil o svatořečení Anežky České. Autor této knihy, zkušený publicista PhDr. Bohumil Svoboda, si klade za cíl vystopovat a seřadit nejdůležitější události z průběhu dvaceti šesti let působnosti Františka Tomáška jako hlavy pražské diecéze a postupně via facti hlavy celé církve v tehdejším Československu.

Rozhovory s arcibiskupem Karlem Otčenáškem a jeho přáteli. Arcibiskup Karel Otčenášek, do svého odchodu do důchodu sídelní biskup královéhradecký, je jednou z nejvýznamnějších postav českého katolicismu druhé poloviny minulého století. Právě proto zkušený publicista dr. Bohumil Svoboda, mj. autor úspěšné knihy rozhovorů s msgre Jiřím Reinsbergem Hospodin rozjasnil svou tvář, se rozhodl představit širší veřejnosti osobnost tohoto nejen význačného kněze, ale též teologického myslitele, formou rozhovorů jak o jeho osudech životních, tak o jeho názorech mravních a náboženských.

Snad nejproslulejší pražský kazatel, farář od Panny Marie před Týnem a skaut oddílu ministrantské organizace Legio angelica podává obraz svého dlouhého života.