Miroslav Horníček Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Publikace Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný náhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Citáty jsou většinou roztříděny tematicky, jen poslední kapitoly přinášejí jakousi směsici tematicky nezařazených výroků a citátů aforistického charakteru. Kniha přístupným způsobem přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv.

Vteřiny života Miroslava Horníčka ve fotografii. Album fotografií Miroslava Horníčka podává svědectví o jeho profesním i soukromém životě. Úvodní slovo tohoto herce a spisovatele zaznamenal Jiří Žák. Krátké komentáře čerpají z dříve vydaných knih autora. Fotografie ze soukromého archivu zachycují Miroslava Horníčka v různých obdobích od dětství až po současnost, za různých situací, s rodinou, přáteli, kolegy. Mottem této knihy jsou verše Sergeje Jesenina:"Živote, nezdál ses jen? Jako bych jaro procválal na koni růžovém."

Knížka koláží Miroslava Horníčka, komentovaných autorem, spolu s několika dopisy Jiřího Kalouska.

Kniha povídek obsahuje dvě části s názvy "Pětatřicet skvělých průvanů" a "S paní ve spaní".

Miroslav Horníček u zpovědi na konci cesty. V rozhovoru vedeném Janem Hůlou se autor vrací k létům zralým i nezralým, k osobnostem, s nimiž se na své cestě životem setkal a ke svým trvalým láskám - herectví a výtvarnému umění. Ačkoliv má být tato knížka jakýmsi odkazem na rozloučenou, je psána s humorem charakteristickým pro spolutvůrce slavných forbín a tvůrce oblíbených Hovorů H.... celý text

Fotopublikace pražského rodáka Ivana Krále, představující výsledky jeho práce za více než dvacet let. Vedle všeobecně oblíbených ,ale přesto osobitě pojatých popisných snímcích zde můžeme obdivovat i citlivě zachycené nálady pražských zákoutí i panoramat - za ranních rozbřesků, večerního stmívání, za podzimní mlhy i v mrazivém oparu.

Knížka, která pomůže čtenáři znovu prožít Horníčkovy populární a skvělé Hovory přes rampu a televizní Hovory H.

Obrazová publikace s texty v českém, anglickém a německém jazyce. Kniha volně edičně navazuje na Rybníky Českého ráje a vytváří spolu s nimi výpověď o krásách této turisticky atraktivní oblasti. Příjemným zpestřením knihy je osobní výpověď dvanáctí horolezců.

Humor povídek M.Horníčka – i při odhalování falše a absurdity v našich životech – vyniká laskavostí pohledu a zjevnou poetizací skutečnosti. Autora provokují zaběhané stereotypy, jednoduchá, černobílá vidění světa. Staví proti nim báječnou vynalézavost, bohatě hýřivou invenci, ohňostroj nápadů a především umění vidět věci a jevy, které mnohdy již okoralý zrak nás ostatních nevidí. Právě tyto vlastnosti Horníčkových povídek, které se zde dočkaly prvního knižního vydání, zajišťují autorovi nepřehlédnutelné místo v poměrně košaté plejádě českých autorů humoristické literatury.

Text trialógu Hovory H vznikol prepisom z televízneho záznamu rovnomenného programu Československej televízie, ktorý bol nahrávaný a vysielaný v máji 1969. Text bol autormi upravený do knižnej podoby. Vznik trialógu Terno inicioval šéfredaktor vydavateľstva Tatran Gabriel Rapoš v roku 1970. Autori rukopis podľa zmluvy odovzdali redaktorke Emílii Nemsilovej, ktorá ho zaradila do pripravovanej knihy s názvom Terno, ktorá však z ideologických dôvodov nemohla byť zaradená do edičného plánu.

„Zkuste se naladit na tu správnou tóninu a vnímejte tato psaná slova jako slovo mluvené,” přál čtenářům této knihy v jejím úvodu Miroslav Horníček. Některé z hlasů, jež z textu uslyšíme, včetně hlasu Horníčkova, se bohužel odmlčely navždy... Autentický záznam třetích Hovorů H z let 1996 a 1997 tak zůstává cenným svědectvím o neopakovatelných setkáních hereckých osobností před diváky a TV kamerami. Miroslav Horníček se představil v roli hostitele, pamětníka, tazatele i tázaného a jeho vzácní hosté - kolegové a přátelé - přidali malé ohlédnutí za vlastní osobní i profesionální dráhou, která se v jisté době proťala s životní dráhou Horníčkovou. Laskavý humor, moudrost, vtipný nadhled a pár vyznání napsaných speciálně pro tuto publikaci potěší nejen pamětníky.

Předmluva: Zuzana Maléřová, Miroslav Horníček, Jiří Suchý.

Když člověk píše o svém dětství, má dvě možnosti. Buď se vrátit a dívat se tehdejšíma očima, anebo všechno kolem vnímat pohledem dnešního , tedy skutečného zraku. Jinak, řekněme rovnou, to ani nejde. Člověk nemůže vystoupit z toho rozjetého vlaku, kterým je jeho život, a když píšu tyto řádky, jsem pořád blíž své osmdesátce než svým třem, pěti nebo osmi letům. Miroslav Horníček

V knize anotace není. Jde o výběr prací Miroslava Horníčka. Většina koláží je doprovázená krátkým vysvětlujícím komentářem nebo mikropříběhem, často humorném, osvětlující vznik nebo přímo děj jednotlivých koláží.

Čtrnáct zastavení a zamyšlení nad knihami, čtrnáct hovorů se čtenářem čtoucím víc než reklamní slogany a návody k upotřebení.

Sbírka citátů, sentencí a aforismů. Oproti předchozím vydání je Inspiromat obsažnější a navíc je řada výroků glosována našimi současníky. Jeho vnitřní struktura a připojený rejstřík jmen a rejstřík klíčových slov z něj činí kromě milého a zábavného počtení i pohotovou odbornou pomůcku, kterou ocení jistě řada jeho uživatelů.... celý text

Snad nám čtenář odpustí, když jedno z těch Werichových nesmrtelných uřeknutí prozradíme hned na obálce. Při premiérách her V + W v Osvobozeném divadle dostávali autoři a herci při konečném klanění nejen obligátní kytice a věnce, ale mnohdy i jiné projevy uznání. Například při premiéře hry Kat a blázen podal někdo autorům na forbínu dvě láhve tříhvězdičkového koňaku. Werich se naklonil přes rampu, popadl láhve, a už se s nimi hnal do šatny. Jenže co čert nechtěl, na schodišti jedna láhev třeskla o zábradlí, a to se ví, hned vzala za své. Werich nad tím jen zalkal: „Chudák Voskovec, ten má ale smůlu!" Knížka neblednoucích úsměvů a životního moudra našeho nejuctívanějšího klauna se nám zachovala alespoň v náznaku díky sběratelské péči jednoho z jeho ctitelů. Drobty Werichova jiskrného intelektu, poztrácené v hovorech s přáteli, po novinách, v zákulisí, v šatnách, při zájezdech a během cestování, ve vzpomínkách pamětníků, vyřčené jen tak bokem na forbíně, defilují tu náhle znovu objevené, aby nám rozjasnily všední den. Ještě na nás dýchne atmosféra dnes už legendárního Osvobozeného divadla, jiskry dialogů těch, kteří už nejsou mezi námi, ale žijí v nás. A abychom si milovanou tvář připomněli až do poslední vrásky úsměvu, o to se zasloužily kresby a karikatury nejlepších kreslířů té doby, A. Hoffmeistra, A. Pelce, F. Bidla, J. Trnky, J. Kándla, L. Rady a řady dalších.

Jednoduchá a srozumitelná kuchařka klasických českých jídel z levných a běžně dostupných surovin.

Kniha obsahuje přepsané forbíny (předscény) Wericha a Horníčka, Horníčkův pohled na Wericha, jejich rozhovor z rádia a také krásné fotografie.

Výbor z písňových textů Jiřího Suchého je určen dětem a jejich rodičům a prarodičům, kteří zažili slavné doby Semaforu, divadla u jehož zrodu stála autorská dvojice Jiří Suchý - Jiří Šlitr.

Monografie nejkrásnějších fotografií Tarase Kuščynského, která vznikla začátkem sedmdesátých let, ale vyjít mohla až v roce 1990. Zájmový náklad pro členy Jonáš klubu..

Drobné texty Františka Nepila, vysílané původně jako rozhlasové fejetony, v nichž se mu nenapodobitelně povedlo skloubit postupy tohoto polozapomenutého žánru s kontaktním způsobem vyprávění.

Člověk jak se říká ví své. Tyto poznámky jsou výsledkem mého padesátiletého pobývání na jevišti. Nejsou to paměti ani vzpomínky,říkám tomu: poznámky. Tak to prosím, berte. Ani ta padesátiletá praxe mi nedovoluje vytvářet nějakou teorii. Jsou to, opakuji, jen a jen poznámky o tom, jaké postupy mám na jevišti rád a které odmítám. Pokud herec může vůbec nějaké postupy odmítat. Hraju a proto jsem rád, což mi připomíná Descartovo: myslím, tedy jsem. I nadále tedy hromadím zkušenosti, ze kterých možná budou další poznámky. Což neberte jako příslib dalšího dílu nebo vyhrožování tímto.

Tento soubor měl být vydán k 70 . narozeninám Miroslava Horníčka v roce 1988. A díky snaze vydat toto ojedinělé dilko plne krásných obrázků a kolaží, které doprovází texty pana Horníčka byl nakonec v roce 1989 díky příspění pana Stanislava Fremunta dán do tisku a vydán.

Mozaika, složená z Horníčkových publikovaných fejetonů, vytváří portrét jeho myšlení. Vybral, uspořádal, průběžnými texty, portrétem autora a chronologickým přehledem jeho činnosti opatřil Vladimír Just. Fotografický doprovod a koláže Miroslava Horníčka vybrali Běla Horníčková a Vladimír Just.

Nejrozsáhlejší próza Miroslava Horníčka vypráví formou humoristického románu o tom, jak a proč došlo k tomu, že se nenápadný staromládenecký knihovník Julius z Levého Brodu na prahu padesátky stotožnil se slavným francouzkým spisovatelem Albertem.

P.S. S láskou Miroslav Horníček. Sborníček dedikací různých umělců M. Horníčkovi k jeho sedmdesátinám a jeho odpovědi na ně (obsahuje příspěvky umělců jako J. Werich, J. Suchý, J. Sovák, V. Chochola, M. Kopecký, M. Lasica, L. Lipský, Fr. Nepil, B. Polívka ad.) Volné listy v přebalu.

Fotografické záběry italských měst, ulic a lidí doprovází poetické texty vystihující okamžik zachycený fotografií.

Ve vzájemné korespondenci vyslovují autoři – herec, muzikant a sochař – své názory na umění, postřehy o lidech a věcech.

Vzpomínková kniha slovenského divadelního a filmového herce, národního umělce přibližuje atmosféru dětství, vypráví o krkolomných divadelních začátcích, líčí herecké příběhy z domova i z ciziny, veselé trápení populární osobnosti a provází veselými rybářskými příhodami. Zeslovenského originálu přeložil a doslov napsal Miroslav Horníček. Vydání 3. (v češtině 1.).

Osobitý cestopis, věnovaný Provenci, kam se již podruhé vypravil autor se svým přítelem - ilustrátorem Adolfem Vondrou. V roce 1975 byl pozván Miroslav Horníček spolu s ilustrátorem Adolfem Vondrou k pobytu do Provence. Zapisovali, fotografovali a toulali se šťastne mimo turistické trasy, v malýchprovensálských městečkách a vesničkách, sedali na svazích mezi vinicemi a učili se nepodléhat turistickým spěchům a stresům. Je to vyprávění o tomto pobytu a zážitcích, prolíná se tu humor s pohledem vážnějším a zaznamenává epizody z cesty. Kniha je osobitým vyjádřením jednoho z návratů do míst, kde se kdysi rodila evropská civilizace.

Fotokniha fotografa, který pro své práce používá fotoaparáty vlastní výroby sestavené kutilským způsobem "z toho, co je po ruce". Úvod Miroslav Horníček Doslov Karel Dvořák

Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne – takto zní celý název knihy, jenž napovídá, že dílo se skládá z publicistických útvarů, zvaných fejetony. Vtipné, přitažlivé, lehké celky, které nám upoutávají svým ironickým či satirickým nádechem. Rudolf Křesťan ve své sbírce upozorňuje například na všední věci každodenního života, které důvtipem „řeší“ a upozorňuje na ně.

Příjemná knížka vyprávění a úvah o pohybu ve všech podobách je psána s humorným, pro autora typickým akcentem. Horníček podrobuje svérázné analýze nejrůznější formy pohybu nejen ve skutečném, "sportovním" slova smyslu, ale zamýšlí se také nad řadou problémů společenského pohybu prostřednictvím některých klíčových momentů lidského života.

Oblíbený divadelní a filmový herec, dramatik a režisér Miroslav Horníček je rovnžě znám jako úspěšný prozaik. Dobře utajené housle, to je autorova prvotina, v níž v řadě rozmarných příhod z manželského soužití se zde čtenářům otevírá cesta k seznámení se s literárními kvalitami M. Horníčka. V tomhle svazku jde o 6. vydání. Jablko je vinno - jde o delší povídku, či novelu, v níž autor rozvíjí vtipné úvahy o povaze muže a ženy, velice bystře obnažuje přednosti i slabiny obou pohlaví, ústy své hrdinky Marty a z jejího ženského hlediska parafrázuje příběhy známých milostných dvojic - Oldřicha a Boženu, Ctirada a Šárky, Břetislava a Jitky, Sasona a Dalily, Orfea a Eurydiky. Jedná se o 3. vydání.

Rozhovory Miroslava Horníčka se sochami, doplněno mnoho autorových fotografií soch a skulptur.

Povídky, scénky, výstupy, ale i testy a vtipné návody společenských her.

Zpověď M. Horníčka o jeho vztahu k Mariánským Lázním není pouze autorovym vyznáním sympatií k městu, které poskytuje vzácnou "možnost zastavit se", ale je současně i jakousi rekapitulací jeho životních názorů a postojů. S moudrostí i humorem uvažuje autor o všedních a nevšedních věcech kolem nás, o kráse a umění, o poměru k lidem a vede nenásilně čtenáře k zamyšlení nad krásou a proměnlivostí světa.

Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.

Miroslav a Jan Horníčkovi v Benátkách vyfotografovali vše, co je zaujalo.

Knížka, která pomůže čtenáři znovu prožít Horníčkovy populární a skvělé „Hovory přes rampu“ a televizní „Hovory H“.

Reportáž ze světové výstavy Expo 67 v Montrealu z pera populárního herce a komika. Krátké mozaikové črty, které úsporným, vtipným a jazykově objevným slohem (Ono totiž - přijít něčemu na chuť, znamená chůzi. A tedy pohyb. Tedynámahu.) zachycují prostředí (Jaký je Montreal? ... Městečko z westernu, do kterého se zakusují mrakodrapy ...), dění, lidi, lidské typy, charaktery pavilónů a charaktery národů. Reportáž, kterou četné kulturní asociace anávraty do kulturní historie povyšují na jakýsi esej o životě.

Miroslav Horníček psal knihu v Berlíně, když tam točil filmy a večery měl volné - především mluví o dvojím vlivu: James Thruber a Jan Werich.