Alice Marxová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Im Oktober 1940 informiert Hannah Arendt Gershom Scholem in einem Brief über den Suizid von Walter Benjamin, der vor den Nazis flieht. In Zeiten großer Bedrohung beginnt eine Korrespondenz, die von ihrem Engagement für das Werk des gemeinsamen Freundes geprägt ist und stets die Welt des europäischen Judentums im Blick hat. Im Auftrag der Jewish Cultural Reconstruction, die sich der Rettung jüdischer Kulturgüter widmet, reisen Arendt und Scholem in den frühen Nachkriegsjahren erstmals wieder nach Deutschland. Dieses weitgehend unbekannte Kapitel ihrer Geschichte wird durch bislang unveröffentlichte Berichte von Arendt über ihre Deutschlandreise 1949/50 ergänzt. 1963 veröffentlicht Arendt ihr Buch Eichmann in Jerusalem, in dem sie jüdische Repräsentanten während der Shoah kritisiert. Diese Kritik wird von Scholem in einer öffentlich ausgetragenen Kontroverse vehement abgelehnt, was zu einem Ende des Dialogs in ihren Briefen führt. Der erstmals publizierte Briefwechsel zwischen Arendt und Scholem ist ein einzigartiges zeitgeschichtliches Dokument, das eine Auseinandersetzung über zentrale Fragen jüdischer Geschichte und Identität nach der Shoah darstellt, geführt von zwei der bedeutendsten Denker deutsch-jüdischer Herkunft des 20. Jahrhunderts.

Kniha izraelského autora YOSSIHO KLEINA HALEVIHO je zbierkou fiktívnych listov, ktoré píše svojmu (nie až tak) fiktívnemu palestínskemu susedovi. Yossi sa na izraelsko-palestínsky konflikt pozerá nezaujatými očami s obrovským pochopením pre obidve strany. Vo svojich textoch prejavuje empatiu, vysvetľuje pôvod komplikovanej situácie a navrhuje cesty k mierovému riešeniu. Pred vznikom knihy Yossi mnohokrát navštívil svojich palestínskych susedov na Západnom brehu Jordánu aj v Gaze, rozprával sa s moslimskými duchovnými, ale aj obyčajnými ľuďmi. Na príčiny konfliktu sa pozerá z politickej, náboženskej aj historickej stránky. LISTY MÔJMU PALESTÍNSKEMU SUSEDOVI obsahuje aj rozsiahly výber z odpovedí, ktoré autorovi napísali Palestínčania a Arabi. Niektoré pochvalné, iné rozhorčené, ale všetky plné rešpektu, ktorými sa začal dialóg medzi oboma susedmi.

Profesor politologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Shlomo (Šlomo) Avineri (1933) je autorem monografie věnované zakladateli politického sionismu Theodoru Herzlovi. Kniha není určena jen těm, kdo se zajímají o dějiny Státu Izrael, ale všem, které zajímá historie Evropy na sklonku 19. a na počátku 20. století. Shlomo Avineri konfrontuje události tohoto období, tak jak je ve svých denících zaznamenal Theodor Herzl, tedy jeho očima, s veškerými planými nadějemi, omyly, ale i prozíravostí a smyslem pro diplomatické jednání, s vlastní analýzou tehdejšího společenského vývoje. K němu patřilo selhání demokratických institucí ve Francii a krize rakousko-uherského mocnářství a s ní související vzrůst populismu, nacionalismu a antisemitismu. Právě Herzl patřil k těm nemnohým, kteří správně vytušili, jak velké nebezpečí se v tomto směřování skrývá a jak naléhavě Židé potřebují své útočiště – vlastní stát. Avineriho styl je ke čtenáři velmi vstřícný, píše poučeně a přitom poutavě, dokáže zdůraznit dějinné paradoxy, kombinovat osobní pohled s perspektivou historického a společenského kontextu i s naší současností.