Frenk Meeuwsen, niederländischer Comiczeichner, lebt und arbeitet in Amsterdam. Vor einigen Jahren kam sein Sohn Rufus zur Welt. Die Diskrepanz zwischen dem Geborgensein in der Familie und der meist abstrakten Bedrohung, durch Unfall, Krankheit oder Tod ein Familienmitglied zu verlieren, ist das Thema dieser Erzählung. Was zum einen wie ein Idyll scheint, ist tatsächlich ein fragiles Gebilde, das schlagartig einstürzen kann. Seine Ängste werden plötzlich real, als Frenk einen Schlaganfall erleidet und erst im Krankenhaus wieder aufwacht. In Visionen schildert der Autor seine Nah-Tod-Erfahrungen und die Sorge um seine geliebte Familie. Eine feinfühlige und berührende Erzählung, die die Leser*innen in die Lebens- und Gedankenwelt des Autors einlädt und zum Nachdenken über die Unwägbarkeiten des Lebens anregt.
Komiks provází otázka, jak a zda vůbec může Evropan proniknout do učení zenu. Jednou z možných motivací je pro Frenka Meeuwsena snaha překonat potřebu páchat násilí; jako chlapec se chtěl pomstít spolužákovi ze třídy, který následně nešťastnou náhodou zemřel. I když s jeho smrtí neměl nic společného, ještě dlouho ho mrtvý spolužák pronásledoval ve snech. Vyloučení náhody a krutosti pomocí ritualizace a odříkání může být jedním z lákadel zen buddhismu pro západního člověka.Názorně to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlouhé sekvenci kreseb, v níž zkoumá rituál tradiční japonské lukostřelby. Dochází k závěru, že většina evropských „hledačů“ osvícení v Japonsku – jeho nevyjímaje – zůstává v zajetí vlastního egoismu a k japonskému učení nedokáže přistoupit jinak než subjektivním, zaujatým způsobem. Název knihy, Zen bez mistra, odkazuje k faktu, že k meditaci je třeba hledat vlastní cestu. Autor si zen buddhismus navzdory své fascinaci nijak neidealizuje. Naopak poukazuje na temná období učení, kdy japonští mniši žehnali letadlům pilotů kamikadze za druhé větové války, nebo kdy se „osvícení“ mistři zenu hlásili k tehdejšímu diktátorskému režimu. V současném Japonsku podle něj tradiční učení zen kultury téměř vymizelo.Frenk Meeuwsen to vše zachycuje jednoduše černobílými, realistickými obrazy, v nichž poučeně využívá různé komiksové techniky: mění velikost panelů a perspektivu vyprávění, vykresluje surreální světy snů nebo nechává postavy trápit obřími bloky písmen. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, které se klikatí v čase a dohromady tvoří netradiční vyprávění, jež je formálně podobné zen buddhistickým textům – krátkým zastavením zdánlivě nesmyslných „koánů“, hádanek zenových mistrů.
Frenk Meeuwsen explores the essence of Japan and personal truth through his unique visual philosophy, comparing his drawings to Zen gardens. He creatively interprets Zen riddles, such as the famous question about the sound of one hand clapping, offering a humorous solution that resonates with sign language. His approach blends Dutch pragmatism with Japanese Buddhism, leading to unexpected insights that challenge conventional spirituality while inviting laughter and reflection.
