Edvarts Virza war ein Dichter, Prosaist und Übersetzer, der maßgeblich dazu beitrug, die französische Kultur einem lettischen Publikum näherzubringen. Sein frühes Werk, insbesondere die Sammlung „Biķeris“, wird oft mit der Dekadenz in Verbindung gebracht, obwohl der Autor selbst sich nicht explizit zu dieser Strömung bekannte. Später wandte sich Virza von provokativer Stilistik ab und konzentrierte sich auf nationale und patriotische Themen. Sein literarisches Erbe liegt in der Bereicherung der lettischen Literatur und seiner Übersetzungsarbeit, die ein Fenster zur französischen Schriftstellerei öffnete.
Edvarda Virzas vārds un darbi pēc Otrā pasaules kara tika noklusēti vairāk nekā četrdesmit gadus. Tāpēc, ka Virzas daiļradi caurstrāvo patriotisma gars un valstiskuma idejas. Latvijas brīvvalsts laikā Virzas dzeja, tēlojumi un proza tulkoti sešās valodās, viņš bija aktīvs sabiedrisks darbinieks, teātra un mākslas kritiķis. Šodien lielā latviešu dižgara literārais mantojums vēl nav pilnībā apgūts, tomēr Virzam neapšaubāmi pieder cienīga vieta latviešu literatūras vēsturē.
Virza dal svému dílu podtitul "Starý zemgalský dům v průběhu roku", pro českého čtenáře to byla prostě"Kronika lotyšského statku": zaznamenává v něm totiž jakoby kronikářsky roční proměny života venkovské usedlosti v rodném, úrodném kraji Zemgalsku. I když je vyprávění nadčasové,z náznaků lze usuzovat, že se odehrává v posledních desetiletích 19. století. V působivých poetických obrazech s četnými etnografickými a folklorními detaily autor zachycuje nejen lotyšské venkovany ve dnech pracovních i svátečních, ale oživuje také duše jejich předků, různé nadpřirozené bytosti, vdechuje život dokonce i samotnému statku a dalším lidským výtvorům i neživé přírodě - vše se tu přirozeněúčastní věčné a neměnné božské harmonie. Život u Strauménůnení jen bohabojný, je zároveň pohansky plnokrevný: nevázané rituální oslavy jánského svátku nebo dožínek lnu zde patří k odvěkému životnímu rytmu, k němuž volá "starý bůh předků". Do svého díla Virza symbolicky promítl svou vizi mladého lotyšského státu, která vycházela z idealizovaného patriarchálního rolnického života předešlých generací a zahrnovala i představu velkého moudrého hospodáře, jímž byl autoritativní prezident Kārlis Ulmanis.
