Matyáš Tachecí Bücher

Slovní spojení C´est la vie (selaví) pochází z francouzštiny. V doslovném překladu jde o povzdech znamenající: „to je život. Narodil jsem se se srdeční vadou a záhy po narození jsem podstoupil operaci. Následnou reoperaci pak v jednadvaceti. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, proč zrovna já? Zkrátka jsem se s tím naučil žít. Přemýšlením nad tím a litováním sebe sama bych ničeho nedosáhl, protože… To je život. Tímhle mottem se snažím řídit, jelikož jsou věci, které ovlivnit nedokážeme, jako například smrt. Má sbírka je plná básní o smrti, zapomnění, čase a lidských útrapách. Někomu to bude připadat depresivní, ale já v tom spatřuji jistou krásu.

Princ Gronny tráví většinu času v hlubokých lesích se svým vlčím přítelem, místo toho, aby se věnoval svým povinostem na královském dvoře. Přitom je z velmi váženého rodu, který patří do řádu Ochránců Srdce světa – prastarého Stromu, který zasadili samotní bohové. Členové řádu mají za úkol Strom chránit za každou cenu. Kromě léčivé energie, které z něj vychází, totiž tvoří i magickou bariéru, která od sebe odděluje dva světy: Callunu, svět živých, a Aucu, svět mrtvých. Po staletích kolem něj vyrostlo hlavní město Lex, které je domovem Ochránců. Auca je plná zla. Sem jsou vyvrženy duše těch, kteří za svého života páchali ohavné skutky, a také je domovem děsivých monster, která sem byla po příchodu bohů vyhnána z Calluny. Jeden z netvorů, temný nekromant, otevře trhlinu v bariéře a projde jí do světa živých. Začne si budovat obrovskou armádu nemrtvých s jediným cílem – zničit Srdce světa, všechno zlo vypustit z Aucy a nastolit chaos. A ten, na čí hlavu padne úkol zabránit zlu v ovládnutí světa, je Gronny...

Jak asi může fungovat vztah nerudného nemrtvého elitního zabijáka a prostopášného ducha piráta, uvězněného v meči? Jeden toho moc nenamluví a druhý nezavře pusu. Oba už svůj život měli a přesto jsou pořád tu. Jeden neplánovaně, druhý dobrovolně. Navěky spojeni mocí Anamariela, nejvyššího z andělů smrti.

Slovní spojení Memento mori pochází z latiny. V doslovném překladu jde o připomínku smrti a pomíjivosti života: „pamatuj na smrt”. Ve čtyřiadvaceti jsem zjistil, že jsem v důsledku své srdeční choroby (viz. má předchozí sbírka) prodělal dvě mozkové mrtvičky. Naštěstí, až na nepatrný výpad zorného pole, kterého si nijak nevšímám, bez trvalých následků. Přimělo mě to však uvědomit si, jak křehký a pomíjivý život je, a že nikdy nevíme, kdy si pro nás smrt přijde. Od té doby si tohle pradávné motto často připomínám a pamatuji na smrt. Proto bych rád i tuto svou druhou sbírku básní chtěl z valné většiny věnovat motivům smrti.

Halloween. Ať už tento svátek slavíte, nebo patříte mezi jeho zaryté odpůrce, jedno se mu odepřít nedá. Atmosféra! Příjemně tajemná, ponurá a strašidelná atmosféra, jakou podvečer jednatřicátého října přináší. Traduje se, že v tomto období je hranice mezi naším světem a světem nadpřirozena nejtenčí. Pojďme se společně v těchto rozličných povídkách podívat na to, co všechno se v takovýto čas může stát. Jste připraveni se bát?