Marek Přikryl Bücher

Jeder ihrer Verwandten könnte Emily Arundells Geld hervorragend gebrauchen, daher käme ein Unfall sehr gelegen. Als Emily tatsächlich einen Sturz auf der Treppe erleidet, halten alle den herumliegenden Ball des Terriers für die Ursache. Nur Emily selbst ist misstrauisch: Sie schreibt vom Krankenbett einen Brief an Hercule Poirot. Als dieser bei ihm eintrifft, ist sie jedoch bereits tot. Poirot fühlt sich auch über das Grab hinaus verpflichtet, dem Misstrauen seiner Auftraggeberin nachzugehen. Einer von Agatha Christies brillantesten Fällen, in dem nicht nur mit Indizien und Motiven, sondern auch mit der Psychologie der Verdächtigen jongliert wird, wie mit dem schicksalsträchtigen Ball des Terriers.

Další sbírka veršů zlínského rodáka obsahuje poezii, která vznikala v roce 2022. Ve více než padesáti básních evokuje zkušený autor M.A. Rek své pocity, dojmy a prožitky, které nahlíží z pocitu člověka, jenž sice je "duchem mladý" a neztrácí optimismus, přesto však do jeho veršů již pronikají bilanční motivy, v nichž lze nalézt i předtuchu podzimu života a jeho konce. Jak konstatuje v jedné básni, "čas, život a sny" se nezadržitelně drolí, herci dohráli svou úlohu a definitivně odcházejí do zákulisí. A i když se člověk vzpouzí, uvědomuje si, že kategorie mládí je jako "jediná devíza mého žití devalvována" a místo ní nastupuje konečné odcházení.

M.A. Rek čerpá v tomto souboru z bohatých životních zkušeností zúročených nesporným pozorovacím talentem, jenž mu umožnil s velkou intenzitou vnímat svět kolem sebe. Využil rovněž nespočet poznatků z cest, zamýšlel se nad dobou, v níž žije, nad dnešním vývojem, ale dokázal se také vrátit do dětství a čerpat inspiraci z časů, kdy mu bylo šest a ještě si vůbec nedokázal představit, „jak zvonívá hrana“. Podstatným rysem autorovy poezie je i snaha poukázat na kontrasty, které se objevují v běžném lidském životě.

Moře bylo naší vlasti dopřáno pouze Williamem Shakespearem v divadelní hře „Zimní pohádka“, příroda k nám v tomto směru byla skoupější. Přesto, nebo snad právě proto, se u nás objevilo nemálo plavidel, nabízejících útočiště jako klubovny turistickým oddílům a vodákům. Snad nejznámějším byl bývalý rychloparník „Skaut“ Jaroslava Foglara. Nebyl ale jediný. Počátky plovoucích kluboven můžeme najít již v předminulém století v Českém Yacht Klubu. Dva bývalé parníky jako plovoucí základny provozovala též Městská stanice mladých turistů pod jmény MSMT I. a MSMT II. Pro klubovny byly využity parníky, motorové lodě i invazní prámy. Odra, Jiskra, Orlice, Lužnice, Sázava… To je jen několik jmen lodí, které takto byly využity. Výčet zakončí plavidla, která své určení měla přímo v názvu – například Klubovní loď ČSPLO – či sloužila jako ubytovny.