Milan Sobotka Bücher

Wenn es stimmt, dass die Geschichte der abendländischen Philosophie einen einzigen großen Fußnotenapparat zu Platon bildet, ist Immanuel Kant der wohl bedeutendste und kritischste Eintrag gelungen. Er stellte fest, dass der Ausweg aus der Platonischen Höhle, der Weg zur Wahrheit, zwar als Leitidee taugt, approximiert werden kann, vielleicht sogar eine schöne, aber in ihrer absoluten Lesart, unerreichbare Phantasie darstellt. Seine Einsicht war, dass wir die „Dinge“ nur so wahrnehmen können wie sie uns durch die Bedingungen unseres Erkenntnisvermögens vorgegeben werden und wir für immer in der Höhle unseres Verstandesvermögens feststecken. Damit erledigt sich auch jegliche ernsthafte Diskussion über Gott oder die Welt „hinter“ den Erscheinungen. Für Kant war Metaphysik ein Teil des Menschseins, doch zog er eine plausible Grenze zwischen dem Bereich des Erkennbaren und dem der Spekulation.

Soubor statí, které tvoří ve svém celku vývoj filozofie od Descarta po Hegela. 2., opravené vydání.

studie k světonázorovému a metodologickému vývoji v německé klasické filozofii.

Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a druhých pro konstituci a politický status jedince.

Dílo irského filosofa z první poloviny 18. století, ve kterém polemizuje s Lockeho teorií o abstrakci rozumu. S předmluvou Milana Sobotky.

Nové organon čili Správný návod, jak vykládat přírodu od anglického filosofa, právníka a politika je realizací druhé části Velkého obnovení věd, v němž Bacon rozpracoval plán na přestavbu vědy. Vlastnímu textu předchází stručný výklad Baconova života a díla, přehled jeho filosofických spisů a studie o Baconovi a novověké přírodovědě. Úvodní studii napsali Miroslav Zůna a Milan Sobotka.

Many people regard Hegel's work as obscure and extremely difficult, yet his importance and influence are universally acknowledged. Professor Singer eliminates any excuse for remaining ignorant of the outlines of Hegel's philosophy by providing a broad discussion of his ideas and an account of his major works. an exceelent introduction to Hegel's thought...Hegel is neatly placed in historical context;the formal waltz of dialectic and the dialectic master and slave are economically illumined; Singer's use of analogy is at times inspired.' Galen Strawson, Sunday Times Singer's book forms an ideal introduction to Hegel; to have made so much clear in ninety pages is a remarkable feat.' Anthony Manser Times Higher Educational Supplement.