Jaromír Povejšil Bücher

Učebnice pro studenty germanistiky podává soustavný popis gramatické stavby současného německého jazyka.

[2]. Funktionalisierung Von Trennbarkeit Und Untrennbarkeit Beim Komplexen Verb. Alena Šimečková. Summary In Czech; Abstract In English. Includes Bibliographical References (p. 115-120).

Dürrenmatt je typem spisovatele, který se snaží dobrat pravdy zmocněním syrové reality. Činí tak komediální formou, tvrdí, že jen tak lze odhalit jádro věci a objasnit tragično. Své myšlenky přetavuje do symbolů a s oblibou si volí extrémní situace. Nejlépe mu totiž umožňují uplatňovatkombinaci vypravěčských prvků realistických s nerealistickými. Prostřednictvím jednotlivých postav obrací se na čtenáře s palčivými otázkami, útočí na jeho intelekt a nutí ho k zamyšlení. Všechny Dürrenmattovy příběhy vynikají nesmírně citlivými psychologickými studiemi s hlubokou analýzou všelidských vztahů. K nim se řadí i právě vydané romány Soudce a jeho kat a Podezření, jež bezesporu náležejí k vysoce náročným uměleckým dílům světové literatury.

Autor proslulé a několikrát zfilmované veselohry Hejtman z Kopníku vypráví v románě z měšťanského prostředí Mohuče těsně před první světovou válkou téměř detektivní příběh, zachycující různé odstíny milostného citu od jemných záchvěvů až po ničivou vášeň vrcholící v karnevalové atmosféře zločinem. Ke zpovědnici mohučského dómu doklopýtá o masopustní sobotě mladý muž, který řekne jen zpovědní formuli a zemře. Kněz, jenž je nucen zavolat lékaře a po jeho zprávě, že jde o vraždu, i policii, se pak v jedné z dalších zpovědí dovídá o pozadí zločinu. Přeložil a předmluvu "Tvůrce slavný, byť nehýčkaný" napsal Jaromír Povejšil.

German

Podnázev: Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576-1612 Středoevropská kultura rudolfínského období, obzvláště česká, a intelektuální počátky moderních dějin.

Die Hauptthematik des Werkes findet sich auch bei Dashiell Hammett, Rex Stout, Raymond Chandler und Georges Simenon. Im Zentrum steht der Kampf zwischen zwei Parteien, wobei eine davon ein einzelner Detektiv ist. Inspektor Bärlach, die gute Partei, ist todkrank und hat nicht mehr viel Zeit, um den Verbrecher Gastmann zu überführen. Bärlach ist ein Mensch, der in seiner Menschlichkeit an Maigret erinnert. Er ist ein konservativer Charakter, der nicht nach juristischen Regeln handelt und wenig von modernen Kriminologie-Techniken hält. Stattdessen verlässt er sich auf seine Erfahrung, seinen gesunden Menschenverstand und seine gewitzte Nase. Armin Arnold beschreibt die Kriminalromane als Nebenwerke und vermutet, dass diese Ansicht eine Rache der Germanistik ist. Friedrich Dürrenmatt schrieb bewusst gegen das an, was damals als Kunstwerk galt. In Bezug auf Dürrenmatts Ästhetik sind die Kriminalromane geradezu Schlüsselwerke.

Reinhold Messner sichtete ein erstes Exemplar des Yeti – in unseren westlichen Kulturen als der Schneemensch bekannt – auf einer Himalaja-Expedition im Jahr 1986. Seitdem hat er verschiedene Forschungsreisen unternommen, immer auf der Suche nach einer Antwort auf das Rätsel Yeti. In diesem Buch begleiten wir Messner zu den Hütten abgeschiedener Bergstämme, bei denen der Yeti als Vorbote des Unglücks gefürchtet ist, folgen Messner auf den verbotenen Pfaden im östlichen Himalaja, wo er ständig auf der Flucht vor den chinesischen Behörden ist, die Fremden den Zutritt zu den »wilden« Regionen Tibets untersagt haben. Doch genau dorthin haben sich die letzten Yeti-Exemplare zurückgezogen. Es ist eine einzigartige Spurensuche, und Messners Ergebnis ist eindeutig: Der Schneemensch lebt – in der Vorstellung der Himalaja-Bewohner und als bedrohte Tiergattung im Osten von Tibet. Die Summe dessen ist der Yeti.

Neuvědomují si, že žijí, nejsou ničím jen anonymním produktem své doby. Jejich absurdnost je podtržena tím, že autorka vkládá děj do úst dětského vypravěče, vnímavého malého zakřiknutého chlapce, pozorujícího život dospělých, dívá se a poslouchá a detailně popisuje události, které vidí a slyší, věcně bez zaujetí stanoviska řadí je k sobě, třebaže i v jiných souvislostech než to činí dospělí, a poskytuje tak čtenáři neuvěřitelně bizardní podívanou, která nepostrádá absurdity a grotesknosti. S dětským viděním světa kontrastují výrazové prostředky, kterých autorka užívá. Není to jednoduchá stavba vět charakteristická pro dětského hrdinu, její věty jsou složitě stavěné, dokonale propracované a vyvolávají přesné prostorové a časové představy.

Dílo představuje rozmluvu intelektuála se smrtí o smyslu lidského života. Toto dílo je zajímavé tím, že, ač psáno v době husitství, mohlo by se řadit spíše k dílům humanistickým. V literatuře jazykově české má obdobu ve skladbě Tkadleček. Jedná se o středověký spor o filosofickýchtématech, zejména o smrti, ale i o smyslu bytí a zákonitostech života. Autor používá formu dialogu personifikované smrti a alegoricky vykresleného typizovaného charakteru člověka, Oráče. Hlavní hrdina ve skutečnosti vůbec oráč není. Je písařem, ale autor si s jeho povoláním hraje, ukrývá jej do hádanky. Oráč sám říká: „Z ptačích křídel je můj pluh.“ Je však patrné, že se autor do Oráče projektuje, že jde spíše o jeho autobiografii, kterou se pokouší vyrovnat se smrtí milované ženy Markéty.

Studie rozebírá vliv společenského prostředí na tvorbu Franze Kafky. // Sociálně historické dílo zaměřuje svoji pozornost na postavení osoby židovského původu v českém prostředí v období sílícího antisemitismu a nacionálních rozporů. Stölzl hledá odraz této historické situace v životě a díle pražského židovského autora.