Otakar Karlas Bücher

1941 wurde der polnisch-amerikanische Jesuit Walter Ciszek als „Spion des Papstes“ in der Sowjetunion verhaftet. Dort hatte er seit 1939 als Missionar gewirkt. Fünf Jahre verbrachte er im berüchtigten Moskauer Lubjanka-Gefängnis, anschließend 15 Jahre im sibirischen Gulag, bevor er 1963 in die USA abgeschoben wurde. In seinem autobiographischen Bericht erzählt Walter Ciszek von diesen Jahren, von den zermürbenden Verhören, schwerer Zwangsarbeit und den Schikanen im Gefängnis und im Gulag. Leitfaden ist ihm dabei die oft an ihn gerichtete Frage, wie es ihm gelungen ist, körperlich und seelisch zu überleben; das Ringen damit, sein Vertrauen und sein Hoffen auf Gott auch unter diesen unmenschlichen Bedingungen nicht zu verlieren. enthält. Zugleich das ergreifende Zeugnis eines die Hölle des Gulag durchlebten Glaubens.

Útlá knížečka plná básniček-modlitbiček, které Bohu postupně přednášejí Noe a zvířátka z archy. Svou kouzelnou jednoduchostí a hloubkou dávají modlitby člověku prostor najít se v nich.

Vyvážený soubor statí psaných pro různá periodika nebo encyklopedie. Publikace mapuje osudy významných českých básníků a spisovatelů, kteří měli často společný osud: pro svůj důraz na duchovní rozměr člověka a pro své odmítnutí levicové ideologie.

Unikátní a nádherná Kniha (ano, velké "K" je na místě), která přímo tematizuje vztah poezie a typografie. Po způsobu typografických vzorníků hledá pro tu kterou abecedu vhodná slova, vhodný slovník, vhodného autora - a toho pak "portrétuje" básní i obrazem. Kniha se skládá obsahuje čtyři knihy, které měly vyjít původně samostatně a které vznikaly v období 1983-1989.

Velké obrázkové dvoustrany s minimem textu vyprávějí o 5 různých prostředích, kam se s pomocí čápa dostává malý Honzík.

Životopisný román zachycuje osudy nadějné hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, důvěrné přítelkyně, žačky a inspirátorky Bohuslava Martinů.

Originální kombinace memoárů, esejistiky a uměleckého vyprávění podává svědectví o českém disentu od 60. do konce 80. let. Autorka se soustředila na osobnosti, které nebyly přímo v čele dění a které nevstoupily do nejdůležitějších veřejných funkcí po listopadu 89. Vypráví postupně o J. Křižanovi, J. Zvěřinovi, K. Steigerwaldovi, M. Šimečkovi a V. Černém.

Téma neznámého člověka prolíná básnickou a prozaickou tvorbou Milady Součkové od konce třicátých let, kdy její zkušenost určuje zborcení idyly demokratických ideálů a idejí pokroku. Postava neznámého, anonymního jedince, jehož život se skládá z neuvěřitelně bohatého světa vroucích podrobností, vzpomínek, zkušeností a vůní, je v různých epochách moderních dějin, počínajících u Součkové rokem šestašedesátým 19. století, konfrontován s klíčovými událostmi, které pro moderního člověka představuje Historie. Tato konfrontace neznámého člověka s jakoby konkrétním, objektivním historickým okamžikem odkrývá často krutě falešnou představu o obraze dějin: rusko-japonská válka, sarajevský atentát, vznik Československa, Masarykův příjezd do Prahy, filozofický kongres v Praze na úsvitu další světové katastrofy, to vše jsou situace umožňující Součkové demytizovat tzv. objektivní historický vývoj a pokrok moderní evropské společnosti. Román, který Milada Součková dokončila roku 1943, vyšel poprvé až v roce 1962, v době, kdy žila v exilu ve Spojených státech.